Duchovní pomoc umírajícím

Jací jsme v životě, budeme i v hodině umírání. 

Ovšem je zde jeden podstatný rozdíl. 

Dokud žijeme, máme k dispozici rozum, ten ve smrti mít nebudeme. Zaniká totiž se smrtí fyzického mozku, těla. Dokud žijeme v těle, máme také možnost se naučit sebe uvědomělému bytí, které zúročíme v okamžiku smrti. Tato schopnost sebe uvědomělého bytí, tento duchovní stav, jenž je bránou k věčnosti, nepomíjivosti, a modlitba k Bohu nás mohou zachránit od důsledků nejrůznějších nepříjemných silných prožitků, které s sebou smrt přináší. 

Proto vnímáme život i jako jedinečnou školu a přípravu na maturitní zkoušku smrti. 

Duchovní pomoc umírajícím je zprostředkováním Světla duši opouštějící či již opustivší tělo, které bychom rádi dopřáli každému umírajícímu, aby nemusel tápat, bloudit a trpět v nevědomí posmrtného stavu, jsa neschopen se neztotožňovat s často mučivými emocionálními stavy a prožitky. Více v článku ZDE.

Míru naší pomoci posoudí Bůh.