A kočáry jedou

14.8.2019, 22:30, Primorsko, Bulharsko

Dnešní večerní procházku kolem pobřeží jsme zakončili zkratkou přes centrum města. Každý večer se zde turisté mohou svézt kočáry s dřevěnými koly. Kočáry táhnou vždy nejméně dva koně nevelkého vzrůstu, krásně upravení, čistí, s pod ocasy zavěšenými sběrnými pytli tělesného odpadu. Vozy jsou připraveny vždy až večer, aby koně nemuseli chodit ve vedru po rozpálených ulicích.

Často se snažím s nejrůznějšími zvířaty navázat duchovní kontakt, ale vždy platí pravidlo, že ke komunikaci musí být svolná i druhá strana. A tak obvykle dávám alespoň najevo vlastní ochotu a připravenost. Co kdyby si chtěl někdo ze zvířat poklábosit?

Při míjení prvního z řady za sebou stojících spřežení jsem zachytil dnes neočekávaný signál a prostor pro příjem zpráv od těchto ušlechtilých zvířat. Musel jsem se zastavit a soustředit. Přední pár koní jako by znehybněl a vše kolem utichlo. Náhle zde byli jen oni a já. Jako mávnutím kouzelného proutku se z fyzických těl obou koní vztyčily jejich jemnohmotné duše. Duše koní má podobu lidského těla s koňskou hlavou. Hlava není ovšem stejnou hlavou koně, jakou mají jejich fyzická těla. Má vnímatelné lidské rysy a vyzařování. Dívá se jako člověk, není to zvířecí hlava v obvyklém významu a podobě. Jemnohmotné astrální tělo, duše, je vysoká šest metrů. Jsou to doslova obři. Přitom fyzické tělo koní je sotva metr osmdesát vysoké.  Duše koně je tedy asi třikrát vyšší. Komunikace se zvířaty probíhá telepaticky, také pomocí obrazů, stejně jako s jinými bytostmi. Obraz v duchovní komunikaci není pouhým obrazem, ale celou informační strukturou s neuvěřitelnými detaily. Člověk je součástí děje v obrazu, vše vnímá celou duší a tak všemu komplexně rozumí. Často neexistují ani odpovídající slova pro přesný popis všeho vnímaného. V tomto ohledu je čeština jazykem blížícím se dokonalosti.

Výraz ve tváři duší obou koní vydává svědectví nesmírného utrpení. Zejména žízeň je sužuje nejvíce, ale nechtějí si stěžovat a nestěžují si. Slouží Pánu (Bohu, pozn. autora) s neochvějnou láskou. Žijí ve vůli Boží a slouží Stvořiteli přes veškeré utrpení, které jim člověk v životě dává pocítit. Nehodnotí, nesoudí, žijí svůj život.

To mi ukázali v úvodu našeho setkání. Potom ovšem, jako by museli a chtěli vyjít ze svých přirozených rolí, se na mě zblízka obrátili a s veškerou vážností povídají:

„Ale lidé vůči nám zaujímají špatný postoj. Vnitřní postoj, který se odráží v jejich chování. Nejednají s námi jako přáteli, kteří jim pomáhají. Necítí k nám lásku, nemilují nás. Tento vztah člověka k nám, ke zvířatům, je velmi špatný, nesprávný, a v blízké budoucnosti už nebude moci být. Nevadí nám tělesné utrpení, pokud bychom byli člověkem milováni. Jsme určeni ke službě člověku, ale nejsme určeni k zakoušení nelásky od člověka. Brzy přijde nová budoucnost, víme to všichni, a těšíme se na ni. Všechna zvířata na Zemi to ví. Milujeme našeho Pána.”

Milý čtenáři. Tyto duše koní projevovaly tak obrovskou lásku k Bohu, až jsem se musel stydět.

Přese všechno utrpení, které musejí s lidmi snášet, si zachovávají úplně přirozeně ve svých duších lásku k Bohu a na člověka se ani trošku nezlobí.  Ze své přirozené podstaty ani nemohou. Žijí totiž výhradně v Boží vůli. Proto zvířata nikdy nehřeší.