Budoucnost se připravuje

S prvními paprsky ranního slunce už stojím na zahradě a přemýšlím, co dnes budu dělat. Na trávník se z okolního živého plotu ze smrčků snášejí dva nazlobení kosi; hlasitě si nadávají, útočí na sebe a mávají při tom rychle křídly. Vtom jeden z nich nečekaně a naprosto nepřirozeně vyletí směrem ke mně, div do mě nenarazí. A to už považuji za znamení, že mám začít věnovat svoji duchovní pozornost někomu ze zvířecí říše. Kristovi služebníci mě informují o novém úkolu spojit se s králem zvířat Horem.

A tak v klidu o samotě usedám do lehátka, abych splnil, čeho se po mně žádá.

Po chvíli modlitby ke Kristu jsem zván na návštěvu do vesmíru Horus, království zvířat. Sám velký Horus mě vítá a přidávají se k němu i Thovt, král ptačí říše, Sectus, král říše hmyzu, Bradus, král říše plazů, i Pos-Seidon, vládce všech vodstev. Společně se rychle, avšak uvolněně, pohybujeme domovem duší zvířat. Míjíme všechny nejrůznější druhy zvířat v jejich duševních podobách a přibližujeme se až k oceánu. Až potud to tu znám a pamatuji si vše z minulých návštěv. My ale pokračujeme podél pobřeží stále dál do neznámých končin tohoto rozlehlého prostoru, který představuje jednu sedminu veškerého stvořeného vesmíru. Putujeme dlouho a nabývám dojmu, že nic živého tu už není k vidění.

Pojednou v dáli před sebou vidím velkou černou skálu. Ční velmi vysoko, odhaduji alespoň tři sta metrů na výšku i na šířku; připomíná mi obrovský kamenný blok, jaký na Zemi u nás neznám. Pozorně se dívám, a jak se přibližujeme, vidím dole ve skále na úrovni země malý obloukový otvor, jakoby jediný vstup dovnitř do skály. Skála se stále zvětšuje. Nyní si všímám, že je velmi hladká a lesklá, stejně jako její oblý vstup zející tmou.

Všichni se zastavujeme pár metrů před ním. Nikdo nemluví.

Náhle si připadám jako v pohádce. Uvnitř nevelkého vstupu se objevuje modrobílý štíhlý kůň s dlouhým úzkým rohem na čele, jednorožec. Nezůstává ani sekundu v klidu, pohybuje krkem nahoru a dolů, stále přešlapuje svýma čtyřma dlouhýma štíhlýma nohama, otáčí se ze strany na stranu a celkově působí velmi neklidně. 

Něco mi tu ovšem nesedí; protože se nacházíme v domově zvířecích duší, měl bych vidět zvířecí duši koně, která má téměř lidskou podobu, jako u ostatních zvířat. Jak to, že vidím krásného nadpozemského koně se stříbrným, sedmdesát centimetrů dlouhým, rohem nad očima?

„Vidíš teď jeho éterickou podobu, tedy i podobu, jak vypadal a bude vypadat ve hmotném těle na Zemi,“ vysvětluje mi Horus.

Teď tedy vím, že jednorožci skutečně kdysi na Zemi žili, zase na Zemi žít budou a budou vypadat přesně takto.

„Pokud chceš vidět jeho duši, musíš chtít vidět jeho astrální duševní podobu,“ pokračuje v radách vládce zvířat.

Mezitím všichni postupujeme dovnitř skály, následujíce jednorožce až k velkému vnitřnímu prostranství, na němž jako by se páslo přesně padesát stejných jednorožců. Všichni zvedají hlavu, aby si nás prohlédli, a začínají radostně poskakovat a pobíhat sem a tam. Nyní v duchu prosím Krista, abych směl vidět jejich duši. Za moment se stane něco neuvěřitelného.

Všech padesát jednorožců se naráz proměňuje v koně s rohem a dvěma křídly, která září zlato měděnou barvou. Z každého z těl okřídlenců jakoby vzhůru vystupuje a ční veliká mužská bytost; působí na mě, jako by na koni jela. Všichni se najednou pomaloučku začínají vznášet vzhůru, a zůstávají levitovat na místě, abychom s nimi mohli být v blízkém kontaktu. Nemám slov.

Jednorožci teď ke mně jednohlasně promlouvají:

„Na Zemi jsme žili v dávných dobách s prvními lidmi, abychom jim pomohli. Přinesli jsme pomoc člověku, který se cítil na Zemi zmatený, tím, že jsme ho učili duchovní svornosti.“

A Horus doplňuje:

„Jeden roh představuje jednu jedinou Pravdu. Společně s tebou přicházíme pro jednorožce, abychom je přivedli konečně k ostatním duším zvířat připravit se na nový život na Zemi. Brzy začne jejich nové poslání a opět budou člověka učit duchovní jednotě, protože právě ta je nyní na Zemi zapotřebí. Ano,“ pokračuje nadále Horus, jako by viděl moje myšlenkové pochody, „jde o jedinou a věčnou Pravdu a člověk se musí uschopnit rozpoznat ji, a tím také vše, co je s ní v rozporu. Na Zemi nevládne duchovní svornost, jednota, protože člověk v Pravdě nežije. Proto i jednorožci budou ve svém omezeném počtu pomáhat opět vybraným lidem na Zemi, aby tito dále mohli šířit Pravdu a Boží vůli po celé nové planetě.“

Tím moje setkání s těmito vzácnými kosmickými bytostmi končí a od Krista přijímám úkol napsat o něm reportáž.