Dvě Světla

Příjemný večer podzimní rovnodennosti se hlásí soumrakem a nastávající tmě vzdoruje plamínek svíčky.  Duchovní atmosféru zvláštního ticha a klidu lze krájet. Člověk rád podléhá kouzlu takových večerů, protože mu nabízejí možnost nahlédnutí za denní skutečnost.  

Dvě Světla, dvě lidské duše, nezvykle jasně září,  hlásí se o slovo z nehmotného světa a vzbuzují obdiv pro svoji nádhernou oslňující záři. Jejich čistotu si může pozorovatel vzít za vzor a pokračovat v němém úžasu.

Jenže tyto dvě duše chtějí promluvit a žádají vyslechnutí jejich starostí. Vypadají jako sestry, jejich vyzařování působí velice podobně, stejně. Jejich ženská jemnost se vybrousila v dokonalou lidskou duchovnost.

„Jsem Maria z Magdaly.”

„Jsem Maria, matka Ježíše.”

„Potřebujeme, aby lidé věděli, že se vůči nám dopouštějí nemalých duchovních chyb.”

Nejdříve promlouvá Maria z Magdaly:

„Lidé mě hodnotí s nepochopením. Jejich soudy o mně křičí do světa s řezavou příchutí a vynucují si nekonečné potoky slz.

Ať mě, prosím, nesoudí, ať mě nesoudí.

Moje duše hladověla po lásce. Hladověla, nikoli proto, že byla prázdná, ale naopak, právě proto, že byla plná lásky. Hledala, hledala zoufale všude po světě, ale nenacházela. Zoufalství z nenaplnění  ve světě ještě více prohlubovalo její beznaděj. Milostí a spásou se pro ni  stala možnost poznat osobně Krista, našeho Pána. Až teprve u Něho jsem našla skutečné lidské poznání a naplnění - mohla  jsem Ho milovat, mohla jsem Mu odevzdat veškerou svoji lidskou lásku a celou svoji duši. Od Něj jsem dostala mnohem více, než jsem byla schopna jako člověk dát. Jeho Láska a setkání s Ním mi umožnilo se navždy změnit, najít konečné naplnění a smysl lidského života. Síla Jeho Lásky je natolik nepředstavitelná, že zcela a přirozeně upozaďuje a překonává veškerou tělesnost a povznáší lidského ducha k Bohu. Jeho záře a Světlo nepřipouští žádnou myšlenku na lidskou lásku, veškerý vztah člověka ke Kristu se stává v Jeho blízkosti nadlidským a celý hmotný svět se jeví jako nepodstatný. Mým jediným úkolem a starostí, stejně jako nás všech, kteří jsme s Pánem byli v těsném duchovním spojení, bylo šířit Světlo k ostatním lidem, kteří nemohli být omilostněni jako my. Nic jiného pro nás nebylo důležité.

Současné lidské souzení a nepravdy o mém vztahu s Pánem se už velmi dlouho odrážejí v projevu temných sil na lidskou společnost. Tato temnota nejdříve působí na jemné úrovni, v současnosti už je projevena i hmotně. Lidé si špatnými soudy o Pánovi a mně zavírají cestu svého duchovního vývoje do doby, než se sami vydají cestou pravdy, a než od Něj získají Milost a odpuštění. Křesťanská Evropa se musí napravit a lidé nesmí svými názory a soudy křivit a hanobit Boží vůli a Krista.”

Nyní se ujímá slova maminka Ježíše:

„Moje láska byla vždy čistá. Až mnohem později jsem pochopila, že sloužila Boží vůli a od té doby žiji s obrovskou vděčností a láskou k Bohu a Kristu. Když jsem v synovi poznala Krista, uvědomila jsem si, že nejsem jeho matkou. Žádný člověk nemůže být matkou Boha. Tělesná schránka mého milovaného syna Ježíše posloužila Bohu a milovanému  Kristu při křtu v Jordánu k naplnění Jeho vůle. Po celou dobu zůstávám nesmírně vděčná, že jsem mohla být v nejtěsnější blízkosti Kristu. Nejsem ovšem  bohorodička, jak jsem často lidmi uctívána. Porodila jsem Ježíše, nikoli Krista.

Prosby a modlitby lidí ke mně  moji duši nesmírně zatěžují a vrací se k lidem jako nepravdivé. Člověk se nesmí modlit k člověku, nesmí povyšovat člověka na úroveň Boha. Tím se dopouští duchovní chyby. Jako člověk nemohu nikoho uzdravit a splnit mu žádné přání. Mnohokrát jsem se snažila lidi opravit, požádat je o jejich změnu. Mnohokrát mě mnozí mohli vidět, ale neporozuměli smyslu setkání. Naopak, ještě více se ke mně upnuli, postavili mi oltáře k uctívání, a nevědouce se tak vrátili k duchovní chybě modlářství a uctívání někoho jiného než Boha a Krista. Ať lidé obrátí svoje modlitby výhradně ke Kristu, ať na mě myslí jako na milující matku Ježíše a člověka milujícího Krista. Kéž bych byla ve svojí lásce k Bohu lidem vzorem.”

Takto promlouvají dvě vyzrálé lidské duše žen, jež obě stály po boku Krista v době, kdy z Milosti Boží na sebe vzal lidskou podobu Ježíše, aby svojí přítomností na Zemi vetkal do duší lidí nové nehasnoucí Světlo jako nástroj pro překonání  všech temnot i v takových případech, kdy naše vlastní hříchy by nás musely dávno zahubit a vymazat z mapy života. Od té doby totiž máme k dispozici klíč ke skutečnému životu. Jen se musíme naučit odemykat.