E.T. volá domů
Slunečné ráno opět věnuji duchovní práci v lese. V modlitbě ke Kristu se mi dostává nečekaného pozvání k pozorování právě probíhajících událostí na Zemi s výkladem.
„Podívej se. Právě vylétají ve svých vzdušných korábech temní mimozemšťané ze skrytých pozemních i podzemních úkrytů. Všichni, kteří se nachází v tuto dobu na Zemi, se rojí k velkému poslednímu útoku na člověka. Cítí nebývalou a také poslední příležitost zmocnit se nadvlády nad dušemi lidí. Jako magnetem je člověk přitahuje svými duchovními slabostmi - strachem, hněvem, nenávistí, pudovostí a zejména nenapojením duše na Boží Světlo, Boží vůli, tedy svojí otrockou službou emocím, rozumu a tělu.
Člověk temným mimozemským bytostem slouží dobrovolně velmi dlouho a po mnoho svých životů. Jedině díky lidské touze po uspokojení svých přání získávají nad člověkem obrovskou moc. Tato moc se vždy projevuje spoutáním lidské duše, opravdovým otroctvím a nekončí smrtí lidského těla. Naopak. Její vliv na osud a vývoj člověka se umocňuje a sílí s každým jeho následujícím životem.
Tisíce let jdou temní mimozemšťané po boku člověka a nabízejí mu své služby, splnění přání, doslova za jeho duši, protože jejich cílem vždy zůstává ovládnutí člověka a moc nad lidmi.
I dnes působí tyto mimozemské humanoidní bytosti na člověka, a to v několika rovinách. Člověk zaprodává opakovaně svoji duši uspokojení svých přání místo Boží vůle. Navíc jeho zaprodání je vždy dobrovolné; ani temnota nemůže bez svobodné vůle člověka zničit jeho duši, život.
Temnota pracuje vždy s duší člověka, proto vliv temných mimozemšťanů zasahuje celou jeho osobnost, včetně tělesného zdraví. Sám víš ze zkušeností s léčenými lidmi pod vlivem mimozemšťanů, že jejich duše je poutána neuvěřitelnou nadlidskou silou, která je tisíckrát mocnější než síla člověka. Navíc tato síla útočí na kohokoli obrovským tahem a pokusem nasát ho do sebe, zcela pohltit. Jedinou mocí, která dokáže této síle temna úspěšně vzdorovat, je láska ke Kristu, tedy sebe uvědomělé spojení člověka s Ním.
Lidé, toužící po splnění svých přání bez duchovního odevzdání své duše a vůle Kristu, často jen pokračují v životě pod vlivem mimozemské temnoty, jež je duchovnímu zraku více než patrná. Vůbec si této skutečnosti nemusí být a také nebývají vědomi.
Působení temnoty dokáže vytvářet subjektivní iluzi skutečnosti, kterou člověk chce žít, nebo si myslí, že žije. To se může dít jedině bez spojení s Kristem; život takových lidí je životem jakéhosi zámotku bez duchovní účasti na objektivní realitě. Zbavit se vlivu temných mimozemských bytostí pak lze jedině sebe uvědomělým přiznáním vlastních pochybení Kristu, zřeknutím se služby temnu a prosbou o Milost. Při duchovním léčení mohou vlastní pochybení nabýt konkrétní podoby informace v závislosti na Milosti a duchovní vyzrálosti léčeného.
Mnoho lidských duchů v minulosti zaprodalo svoje duše temnu výměnou za výhody nad ostatními lidmi, technické znalosti, bohatství a světskou moc. Tito lidé ovšem vždy museli sloužit temnu, od kterého výhody přijímali; vždy mu zůstávali podřízeni.
Mimozemšťané dokážou působit na davy mistrnou manipulací mysli. Osvojili si zneviditelňování skutečnosti hmotným lidským očím, a to nejen sebe a svých vzdušných plavidel, ale také jakékoli jiné skutečnosti, kterou je třeba zakrýt. Nejsou schopni ovšem hmotu odhmotnit a přesouvat v prostoru, protože sami nepochází ze Světla, a tato schopnost jim tak zůstává přirozeně upřena. Mohou stát před lidmi, ale lidé je nevidí. Ovšem musejí vždy dotvořit člověku obraz za skrytou skutečností. Na tomto principu a schopnosti temnoty vznikla i ‚skutečnost’ 11. září 2001 v New Yorku.
Pro práci s lidskou psychikou potřebuje temnota nejlépe vždy dav lidí, velké množství lidských duší, jež nejsou schopny spojení s Kristem. K tomuto kvalitativnímu předpokladu slouží vždy strach, který žije právě z neschopnosti duše být ve spojení se Světlem. Strach se pak v davu exponenciálně umocňuje, a umožňuje tak temnotě sklízet brzy plody své práce. Dav a negativní emoce včetně hněvu vždy slouží temnu k prosazení svých cílů v ovládání lidstva. Světlo naopak jde vždy tiše a skromně svojí osamocenou cestou v duši jednotlivých lidí. Nikdy ne ve velkém množství. V tom spočívá další úskok temnoty, že vzbuzuje iluzi síly v množství lidí pohromadě. Největší lest temnoty představuje ovšem převlek vlka za kozu. Pod rouškou lásky, duchovnosti, meditace, spojenectví světlých duší, a tak podobně, se vždy ukrývá největší nebezpečí, a to zejména opět ve velkých shromážděních. Může být velmi snadné podlehnout iluzi komunikace se Světlem. K Bohu nikdy nevede cesta davu, žádná kolektivní cesta nikdy neexistovala, stejně jako neexistuje žádná kolektivní imunita z očkování, jež je vždy dílem temnoty, podobně jako ničivé technologie atomové energie, pět gé frekvencí, čipování, a to vše pod záminkou pokroku a lepšího života.
Každý člověk je dnes tázán, komu slouží. Každý sám za sebe se musí zodpovídat ze svých činů minulosti i současnosti. Každý sám se musí veřejně a neskrývaně odhalit, na jaké straně stojí, zda svým životem slouží temnu nebo Světlu. A teprve potom, když stojí sám pevně na svých duchovních nohou, oproštěn od jakékoli touhy po spolčování, se samočinně vytvoří skupiny, jejichž síle Světla nebude moci žádná temnota vzdorovat.”