Jak se liší rostlina, zvíře a člověk? Co jíst, abychom nezpůsobovali žádné utrpení?

Z pohledu duchovní vědy vnímáme čtyři základní úrovně vědomí forem života.

Jsou to vědomí nerostů, rostlin, zvířat a člověka. Je mezi těmito druhy vědomí rozdíl? Samozřejmě je.

Nerosty mají vědomí mimo fyzické tělo, toto vědomí je vědomím Země, a ta jej skrze nerosty vyzařuje.

Rostliny nemají jen fyzické tělo, ale jsou obdařeny ještě tělem éterickým, které jim umožňuje růst a rozmnožování. Jejich vědomí je spjato s tímto éterickým tělem, které se nachází mimo tělo fyzické, a toto éterické tělo oživuje rostlinu právě v jejich projevu rozmnožování a růstu. Vědomí rostlin je tedy vědomím externím, přistupujícím k rostlině jakoby zvenčí. Aby něco mohlo cítit např. bolest, musí mít centrální nervový systém a určitý stupeň vědomí, aby mohlo jakkoli trpět. Rostliny nemají ani jedno. Když je rostlina mechanicky poškozena, samozřejmě, že reaguje, ale ne z vědomí bolesti. Rostlina nemá nadsmyslové části, které by se mohly stát zdrojem disharmonií uvnitř ní, jde jen o regeneraci, aktivaci léčivých éterných sil, rána se zacelí nebo vyraší nové výhonky.

Zvířata jsou obdařena nejen fyzickým a éterickým tělem, protože rostou a rozmnožují se, mají navíc i další jemnohmotné tělo – tělo astrální, které představuje individuální nebo kolektivní duši zvířete.  Toto tělo je sídlem vědomí zvířete a je zdrojem emocí. Je plně spjato s fyzickým tělem zvířete, s jeho centrální nervovou soustavou. Tímto ukotvením vědomí zvířete v astrálním těle je zvíře nuceno se vždy plně identifikovat se svými emocionálními prožitky jako je zejména strach a bolest.  Vědomí zvířete je plným neuvědomělým vnímáním emocí. Proto lze zvířata ovládat pomocí emocí. Prožívají emoce intenzivněji než člověk.

Jinak je tomu ovšem u člověka. Člověku jsou vlastní tělo fyzické, éterické a astrální jako zvířeti, protože víme, že člověk roste, rozmnožuje se a je schopen prožívat emoce. Čím se ovšem lišíme od zvířat, pomineme – li rozum jako produkt více vyvinutého fyzického mozku, který se jeho rozpadem rozplývá v nic? Lidská duše je souborem emocionální, duševní a duchovní aktivity člověka. Nedílnou částí lidské bytosti, nebo spíše její podstatou, je lidský duch. Právě tuto lidskou podstatu, ducha člověka, stvořil Bůh k obrazu svému, aby vládl nade vším. Zejména aby vládl nad svojí tělesností a emocemi. A jelikož je vědomí člověka ukotveno právě v tomto lidském duchu mimo astrální tělo, je na rozdíl od zvířat schopen, ba co více – povinen, tato svoje nižší já ovládat.  To ovšem není jednoduché.  Úroveň duchovního vědomí se vyvíjí právě zkušenostmi ve hmotě, ve fyzickém těle. Od počáteční mylné identifikace s těly, prožitky skrze tělo, jídlo, přes ztotožňování s pudy,  emocemi,  s rozumem a jeho myšlenkami až po zcela světelné vědomí překlenující  vše včetně spánku a  smrti se pomaličku vracíme k Bohu, ke Stvořiteli, ovšem ve zcela sebe uvědomělém stavu vlastního nekonečného vědomí dle obrazu Toho, jenž nás sem na Zemi poslal.