Jednota

Včera navečer při návratu autem domů jsem se svojí rodinou přivolán krávami na nedalekou pastvinu. Už loni jsme se zde s nimi potkali a dnes se opět s těmito velkými zvířaty setkáváme. Nevím, co má být smyslem našeho shledání, ale už samotný pohled na několik desítek pasoucích se krav mě naplňuje radostí. Zastavujeme bezprostředně u ohrady obehnané elektrickým drátem. Po chvíli zaujímáme jejich pozornost a pomaličku se některé ze sudokopytníků odvažují více přiblížit.

Prostřednictvím modlitby ke Kristu navozuji žádoucí duchovní rozpoložení; za chvíli se přede mnou tyčí jejich jemnohmotná těla, podobná lidským, do výšky až osmi metrů. Jaksi přirozeně prosím Krista o pomoc pro tato ušlechtilá zvířata, když už se ke mně některá přibližují téměř na dosah ruky.

„Působí na vás záření pět gé? Vnímáte ho tady?” snažím se začít konverzaci.

„Ano, ale to není důvod našeho setkání,” dostává se mi odpovědi od samice přežvýkavce.

Mezitím se i další krávy opatrně a pomalu blíží k místu, kde stojíme.

„My nemůžeme plnit naše poslání na Zemi. Smysl našeho života je člověkem ničen. Tím, že jsme lidmi zabíjeny, mučeny a využívány, nemůžeme člověku sloužit a pomáhat mu. Naše služba spočívá v bratrství a jednotě s člověkem. Ty sám cítíš celou svojí duší jednotu našeho spojení s tebou, s člověkem; všichni jsme stvořeni z Jednoty k jednotě. My zvířata nejsme jedno s člověkem, ale tvoříme s ním jednotu na Zemi, protože také, jako lidé, pocházíme z jednoty vesmíru. Vesmír by bez nás nemohl vzniknout, stejně jako by nevznikl bez rostlin a nerostů. Všichni se setkáváme na Zemi ve vzájemné jednotě. Svým nesprávným vztahem k nám člověk tuto vesmírnou jednotu narušuje a ničí. Škodí také sobě, protože bez nás, zvířat, lidé nikdy nebudou moci dokončit svůj duchovní vývoj.”

Hlas, který od krav slyším, nezůstává jen hlasem; proměňuje se v naléhavé poselství života samotného, jako by život sám žalostně vyprávěl o svém trápení. Cítím se spoluvinen a obžalován vlastním životem, protože celou svojí duší teď zažívám neoddělitelné spojení člověka v jednotě se všemi zvířaty, rostlinami a zemí.

„Kriste, pomoz jim, snes Svoji Milost na všechna zvířata a přírodu,” co jiného mohu dělat?

„Na Zemi tentokrát přicházím i pro ně. Spása člověka se týká i spásy všeho živého. Proto zvířata nesmí být člověkem zabíjena a týrána. Život je jen jeden a musí být zachován. Taková je Boží vůle. Proto se člověk nebude stavět proti Božímu zákonu a každý, kdo zabíjí, kupuje nebo pojídá maso zvířat, se proviňuje proti Bohu. Napiš o tom v článku.”

Hlas Krista otřásá celou Zemí i mojí duší tak, že nemohu živit sebemenší pochybnosti o vážnosti aktuálního tématu. Tady končí filosofické postoje ke stravování i domnělá svoboda člověka nakládat se životem dle svojí libosti. Směřujeme k jednotě, která se musí projevit i ve hmotě. Jak nahoře, tak dole.