K aktuálnímu stavu společnosti

Dnes dostávám od Krista úkol napsat článek o aktuálním dění v lidské společnosti na základě informací od Jeho služebníků.

„Většina obyčejných lidí zažívá skutečný strach o svůj život. Jejich životy se proměňují v zoufalou snahu o záchranu posledních vzpomínek a představ o životě, který dosud vedli, a jež převzali od svých předků. Sami se nacházejí otřeseni v tušení velikosti problému, který před nimi bují a nutí je alespoň v tichosti přiznávat si, že takto svůj život žít nechtějí. Chtějí svůj starý dobrý život. Ten ovšem navždy skončil.

Mnohým se už strachy podlamují dosud pevné a silné nohy, které je donesly životem až k přítomnosti bez jasného dalšího pokračování. Jejich dobře živená nahá těla duší se nyní válí po zemi a sráží k ní i své příbuzné, celé rodiny i s dětmi. Země se naklání a všichni padají jeden přes druhého z kopce do bezedné propasti. Kdo z nich si uvědomuje, co se s nimi děje? Kdo z nich hledá v sobě záchranu před jistou smrtí strachem?

Avšak naděje přichází v posledním okamžiku. Tuto naději představuje očkování. Očkování, nějaká kapalina neznámého původu a složení v injekční stříkačce, je tou vytouženou spásou a cestou k normálnímu životu, na který všichni lidé byli zvyklí ještě před rokem. Lidská duše se upíná k této modle a veškeré své pozemské štěstí svěřuje a odevzdává právě jí. Bez ní život snad nemá a nemůže mít smysl.

Naneštěstí lidská duše nevnímá jemné okolnosti, které se dějí v pozadí a utváří skutečnost. Svojí vůlí a svým strachem člověk dobrovolně odevzdává moc nad svojí duší do chamtivých a sobeckých rukou temnoty. Temnota nezůstává jen pojmem, nýbrž se odhaluje ve své zákeřnosti právě tím, že nabízí pomoc, řešení, spásu a osočuje a lynčuje všechny, kteří ji nechtějí vidět jako milující sestru. Vrcholem jejího vychytralého snažení po všechny časy zůstává neúnavná snaha odvést člověka od Boha, od skutečné spásy a svobody duše, od Světla a Života. Umí použít všech nástrojů k přesvědčování rozumu a udržování strachu, i dalších nedobrých emocí a jejich projevů, jimiž jsou zejména hněv a agrese. Dokonalým ovládnutím lidských emocí a rozumu snadno získává celého člověka pro sebe, protože lidský duch je umlčen, ubit a popraven vlastním lidským povrchním vědomím a vůlí, jež podléhají pomíjivosti, když se ve svojí krátkozrakosti ztotožňují s lákadly nabízejícími duchovní smrt. Ta je vždy nejvyšším cílem temnoty a lidí, kteří jí vědomě či nevědomě slouží.

Právě dnešní doba přináší člověku, lidskému duchu, ojedinělou příležitost se navždy vymanit z područí a služby temnotě, aby tak po mnoha tisíciletích konečně nabyl svobodu, po níž v nevětší naléhavosti touží. Místo k temnotě se má člověk konečně obrátit k Bohu, ke Kristu, aby mu pomohl v sobě najít sílu vzdorovat svojí světelnou přirozeností všemu temnému, rozpoznat temnotu, přirozeně ji odvrhnout a navždy ji ze svých životů vyloučit. Ojedinělou příležitost pro člověka, nabýt konečného osvobození od temnoty, vnímá i sama temnota, proto používá všech svých největších zbraní; jednou z nich zůstává navždy i vakcinace. Člověk by se měl stát konečně ve svých rozhodnutích uvážlivějším, protože mnohé ze současných chyb, jichž se dopouští, mu nelze vzít již zpět. Duši lze poškodit a zničit. Neexistuje věčnost duše, nýbrž věčnost ducha, podstaty duše. Lidé si neuvědomují, že nejsou tělem, ani duší, nejsou emocemi, nejsou rozumem, nejsou dokonce ani denním vědomím. Lidský věčný duch zraje zkušenostmi ve hmotě a nabývá svého zcela vlastního duchovního vědomí, které má základ v lásce od Boha; láska se uvědomuje jako jediná síla a kvalita schopná žít nezávisle na čemkoli. Svojí touhou po vakcíně, strachem o pozemský život, se lidé dobrovolně vzdávají této možnosti duchovního růstu a zrání, lásky od Boha, a kloní se na stranu temnoty. Temnota tak chce upevnit svoji vládu nad celou Zemí a nemůže jinak, než že ji lidé sami a dobrovolně k vládě pozvednou.”