Komáři se ženili
Je ráno. Na zrcadle v koupelně sedí komár. Kouká na mě v úrovni mých očí, abych si ho nemohl nevšimnout. Automaticky ho chci nahnat pod proud vody a spláchnout umyvadlem do odpadu, avšak v ten samý okamžik dostávám od Krista úkol se s ranním hostem spojit, promluvit s ním a napsat o tom článek. Chci namítnout, že budu asi mluvit se Sectusem, králem hmyzí říše; ale ne, prý přímo s komárem. A tak ve chvíli klidu a samoty zavírám oči, abych šel vstříc dosud neznámému setkání.
Jak předpokládám, tak se děje. Samozřejmě, že maličký komár nemá vlastní duši. Před mým vnitřním zrakem se pozvolna objevuje jemná, asi jeden a půl metru vysoká, postava neurčitého pohlaví.
„Jsem Dragus, duše všech komárů, každé komáří kolonie.”
A ukazuje mi bezpočet svých kopií po celém světě, jak oživují a řídí obří komáří společenství. V představení, jsem Dragus, se promítá celé jeho poslání; není to jen jméno, ale vystihuje celou jeho bytost a práci. Až nyní se mi ujasňuje, že jde o mužskou bytost.
„Člověk nerozumí naší roli, nechápe, že vše, co děláme, konáme z vůle Pána. Naplňujeme Jeho vůli na Zemi a není žádné síly, která by nám v tom mohla zabránit. Naší prací je pomáhat člověku v orientaci v zákonech hmotnosti. Dávní lidé nás vídali v jemných podobách, jako mě teď vidíš ty. Radili jsme lidem minulosti, když ještě neznali Pána, kde najít nejlepší bydliště, zdroje vody a potravy. Od pradávna také přinášíme nejrůznější nemoci, když se utrpení člověka stává nezbytností jeho duchovního vývoje. Naše hmotná těla dokážou dokonale a rychle šířit nákazy všeho druhu ze zvířat na zvířata, nebo ze zvířat na člověka. Námi infikovaná zvířata dále šíří nákazu nejen mezi sebou, ale i na lidi. Podobně, nakažení lidé jsou nositeli a šiřiteli nemocí mezi sebou. Tak odedávna probíhají onemocnění, epidemie a pandemie. Vždy onemocní ti lidé, kteří mají onemocnět. Vždy zemřou ti, kteří mají zemřít. Stejně probíhá i současná pandemie koronaviru. Přestože jde o dílo temnoty, přestože za touto pandemií stojí člověk se svými temnými snahami, pomoc při množení viru máme na starosti my. A žádné očkování, stejně jako nikdy v minulosti, nemůže ani nyní zabránit šíření nemoci. Vakcinace nikdy nemůže přinést člověku imunitu. Varuj lidi před touto vakcínou. Nejenže nikoho nezachrání, ale navíc všechny očkované lidi trvale a nevratně poškodí tělesně, i v jemných rovinách bytí. Úspěchy současné medicíny člověku nepřinášejí a nesmějí přinášet dosud snížení nemocnosti, naopak. Vakcinace zůstává naší, komáří, doménou, nikoli nástrojem člověka pro zdraví. Je podstatný rozdíl v tom, zda se onemocnění šíří naší vakcinací, která slouží Boží vůli, nebo uměle vytvořenou vakcinací lidskou, která se po vůli Pána neptá a nikdy Mu neslouží. Svým očkováním se lidé vždy staví proti Boží vůli, ale stále to nevědí. Člověku nastává nejvyšší čas pochopit konečně svůj omyl v hledání vlastní spásy v nástrojích temnoty.”
Co nelze vyjádřit přímou řečí Draguse, mohu popsat vlastními slovy takto:
„Není všechno tak, jak se chce jevit. Strach a násilí slouží odjakživa jako nástroje temnoty, podle toho ji lze vždy poznat. Strach představuje větší hrozbu než skutečnost sama o sobě, protože činí z lidí nelidi, v tomto případě vynucené vakcinace doslova se všemi důsledky a následky. Největší úskoky temnoty spočívají v tom, že si ji lidé volí sami, dobrovolně, a jsou ochotni za ni platit svými penězi, zdravím, životem i duší.”