Komenský v obýváku

                Nedávno mě navštívil Komenský. Říkal, že je pouze na skok. Známe se staletí a tak jsem mu nabídnul přístřeší. Žena připravila večeři a děti si dobíraly jeho dlouhý vous.

                Televize vysílala něco o volbách, demokratických volbách, o boji nejen demokratických stran o voliče, o penězích, které chtějí utratit za volební kampaně, viděli jsme pány v oblecích, jak něco říkají v odpovědích na otázky komentátorů. Můj host přerušil po dlouhé době tiché zírání s polootevřenou pusou do obrazovky a vyhrkl na mě otázku, kdo teď vládne našemu národu? Snažil jsem se mu vysvětlit, že máme demokracii a tedy lid si vládne sám, máme demokratické volby, většinový demokratický systém. Každý se může voleb zúčastnit a vládne ta strana, tedy skupina stejně smýšlejících lidí a sdílejících stejné hodnoty, která obdrží ve volbách největší počet hlasů. Je to spravedlivé.

                Stařík se na mě podíval a suše konstatoval, že ti lidé se mu nejeví zbožní, bohabojní a tedy láskyplní a mravní a kroutil hlavou, že takoví lidé vůbec usilují o vládu nad národem, a že lid je vůbec ochoten dát jim hlas. Nepochyboval o tom, že jsou zvoleni spravedlivě demokraticky, ale zároveň zopakoval, co psal už před 350 lety, že demokracie je sice nejpřirozenější, ale také nebezpečná pro mnohost názorů, jež může národ svrhnout do propasti. Vysvětlil mi opět, že demokracii ano, ale v Ráji, tam bychom žili demokracii, neboť tam si jsme všichni rovni. Tady na Zemi v žádném případě. Demokracie, aby mohla vzniknout, vyžaduje předem splnění nezbytné podmínky rovnosti. Kvalitativní rovnosti. Museli bychom být tedy jako lidé všichni na stejné lidské tedy duchovní úrovni, protože člověk je Bohem stvořeným duchem k obrazu Božímu. Rozdíly sociální, rozumové, majetkové nejsou překážkou, tou je pouze různá kvalita a úroveň člověka.

                Použil příklad pro lepší pochopení úskalí demokracie: podíváme–li se do říše rostlin nebo do říše zvířat, vidíme jasným rozumem, že většina rostlin, co do počtu, je na nejnižším stupni vývoje; rozhodně roste více pampelišek, kopřiv, plevele než dubů nebo baobabů. U zvířat je to stejné. Nesporně po světě leze a létá více hmyzu, než běhá jelenů a slonů. Podobné je to ve světě lidí. Většina lidí je na nejnižším stupni lidského tedy duchovního vývoje. Pokud pak dáme prostor ve volbách většině, nutně tak dáváme moc do rukou lidem nejméně lidským, nejméně duchovním, nejméně zbožným, morálním, protože, jak chceme být morální bez Boha? Tito lidé potom volí své duchovní úrovni odpovídající hodnoty, zástupce, vládce národa. Od nich vznikají zákony odrážející kvalitu voličů.

                Komenský se mě zeptal, zda vím, jak by dopadly demokratické volby v Ráji. Pobídl jsem ho k vysvětlení a on s úsměvem na rtech a rozzářenýma očima jako malému dítěti pomalu řekl, že v Ráji by demokratické volby přinesly stoprocentní volební účast, nikdo by se nezdržel hlasování a výsledek by byl přirozeně jednomyslný. A proč? Protože v Ráji je dokonalá monarchie jako nejdokonalejší společenský systém pro lidi i na Zemi, protože plně odpovídá našemu duchovnímu obrazu: jeden Stvořitel, my stvoření k Jeho obrazu pod ním žijíce v Jeho vůli. Jedno Slunce osvětlující a oživující náš hmotný svět. Demokracie je tak přirozeným důsledkem dokonalé monarchie a může jedině vzniknout, nikoli být nastolena, protože kvalitativní rovnost nelze nastolit, těžko totiž překročíme vlastní stín.

                Na druhý den ráno jsem Janovi ukázal nákupní centrum. Pod jednou střechou si dnes můžeme koupit úplně všechno. Byl jsem jím ovšem záhy poučen, že monopoly a oligopoly mají být zrušeny a zavřeny, že nám to také psal už po bitvě na Bílé hoře. Je prý hanbou a ostudou každého národa brát lidem chléb od úst.  Zamyslel jsem se, co by asi muselo nastat, kdybychom monopoly a oligopoly zrušili. Jistě bychom museli zajistit soběstačnost a samosprávu obcí a menších území bez centrální moci. Obnovili bychom řemeslo, zemědělství a možná se více jako lidé sblížili. Náš Komenský přece psal, že celá společnost musí stát na třech na sobě nezávislých pilířích. Nazval je Sbor světla, Konzistoř svatosti a Mírový soud. Tyto tři pilíře jsou spojeny jediným podstatným – Kristem. Sbor světla jakožto sbor nejzbožnějších a nejctnostnějších vzdělanců, odborníků všech oborů, Konzistoř svatosti jako univerzální pojítko všech církví. Má být vytvořena jediná církev a to církev Kristova bez lidských zástupců Boha na Zemi. Mírový soud – politika - sestavený  ze zbožných a ctnostných lidí zajišťujících výhradně mír uvnitř i vně národa. Politika má být čestnou funkcí. V Komenského pojetí není prostor pro politikaření, politické strany ani pro církevnictví.

                Cestou z gigamarketu jsme míjeli řadu kostelů a Komenský se mě ptal, komu patří. Nevěděl jsem přesně, ale objasnil jsem mu, že katolická církev je největší církví současnosti a že má obrovské množství stoupenců po celém světě.

                Bůh nepotřebuje mezi člověkem a Sebou žádného lidského prostředníka. Pro člověka je nutností se obracet a komunikovat přímo s Bohem, Kristem, neboť Jemu jsme povinováni, vděčni a Jemu se zodpovídáme za svoje činy. Před Bohem jsme si rovni, nepřítomně pronášel učitel národů dívaje se z okénka auta. Církev nemá mít žádný majetek vyjma toho, který slouží k velebení pána Boha, pokračoval, cituje myšlenky ze svého vrcholného díla Obecná porada o nápravě věcí lidských, aniž by tušil současné majetkové poměry a snahy církve. Raději jsem mu nic neříkal.

                Když jsme se vrátili domů, můj host se mě zeptal, jak se dnes učí ve školách, zda vzdělání od nejútlejšího věku sleduje jediný cíl – Boha a poznání sebe sama. Vylíčil jsem mu vlastní zkušenosti i zkušenosti s mými dětmi, že škola hrou moc nefunguje, spíše jde o biflování, učení se nazpaměť, rozvoj rozumových schopností kalkulu, což člověka člověku sice odcizuje, ale přináší tituly, materiální úspěch a uznání ve společnosti.

 Musel jsem se stydět jednak za sebe i za náš národ, který, ač je národem Komenského, učitele národů, mu ani po téměř 400 letech nedovoluje promluvit. Učitelem národů se Komenský stal naplněním svého duchovního poslání jako vysoce vyvinutý lidský duch, který nás ze své výše může vést za ruku pozemským životem v Kristu a s Bohem, pokud bychom mu to konečně dovolili. Komenského knihy nevydáváme a nečteme, nemáme zájem. Jsou totiž v přímém rozporu s našimi momentálními zkázu přinášejícími přáními a zájmy. Mnohé jiné národy si Komenského cení více než my a stáváme se tak směšnými.  Místo abychom se konečně stali žáky učitele národů a Evropě a světu vlastním příkladem ukázali, že takto se má žít na Zemi, protože takto to říká náš učitel národů, uchylujeme se ve vlastní hlouposti k duchovní a duševní omezenosti, jíž si už ani nejsme vědomi.

                Komenský náhle vstal od stolu a přerušil tak moje myšlenkové toky. Instinktivně jsem se postavil také a on, ač byl o hlavu menší než já, se na mě podíval smutnýma a láskyplnýma očima a pomalu mi položil ruku na rameno. Zhluboka se nadechl, jakoby chtěl říct dlouhou větu a pravil: „Synku.“   Víc jsem neslyšel ani neviděl, protože mně slzy zalily oči a propukl jsem v usedavý pláč.

Stěží dopisuju tento článek.       

Pavel Šebek