Kristus budí ospalce
Dnes velmi brzy ráno, než mi zazvoní budík, jsem probuzen k vědomí samotným Kristem, který se snáší nad mojí postelí. Než se dokážu probrat, už probíhá Jeho přednáška s úkolem napsat článek. Mluví zcela uvolněně, přirozeně, avšak s určitou naléhavostí, která se jako nit táhne celou řečí.
Zaplavuje mě pocit, že všemu, co slyším, dokonale rozumím, a je nad slunce jasnější. Rychle otevírám notebook, abych vše zapsal.
„Člověk se budí ze svého snu. Musí se konečně probudit, aby mohl přežít v dalších dnech. Dosud si nezvolil svoji budoucnost a pokračování svého života. Chce dále spát a snít, zatímco jiní mu berou i to, co nemá. V největší důležitosti se nyní do popředí dere nutnost člověka probudit se k touze po osvobození od jím dosud vytvářených struktur životních principů, jež se ukazují zkázonosné a smrt přinášející. Člověk si sám ke své duši poutá trvalé nevratné zotročení svojí láskou k pomíjivosti. Ve své krátkozrakosti nevidí, že propast, do níž padá, mu svým dnem olizuje chodidla, aby zítra pozřela celou jeho duši, a nikdy ji nevyvrhla na Světlo. Záchrana člověku může přijít jedině, je-li člověkem žádána. Nikdo však nežádá, nikdo neprosí o Milost. Nikdo nevidí, že smrt duše je smrtí v nevědomosti. Nevědomost znamená, že nikdo neví, že umírá, že je již mrtev. Člověče, zahoď všechny svoje myšlenky a představy, které tě dovedly až ke hrobu tvé věčné neuvědomované zkázy. To znamená: zahoď všechny myšlenky; stejně ti nepatří, a soustřeď se toliko na Lásku k Bohu, tedy to Světlo, jež ti nabízí nejvyšší svobodu, věčnost života, a oprosti se konečně od pout jiných lidí, kteří slouží temnotě. Tvé srdce, naplněné Světlem, ti přece jasně ukazuje a radí, co máš dělat. Poslechni ho v této chvíli poprvé. Dopřej mu sluchu a své tolik pomýlené pozornosti, kterou tisíce let utápíš v blátě, jež tě mění k nepoznání. Sám sebe nepoznáváš, sám nevíš, kdo jsi. Přestaň už svojí duší sloužit lidem, vysvoboď se ode všech strachů a nejistot, abys mohl uvidět Mě. Já naplňuji tvoji duši Světlem a Láskou. Láska ode Mě ti dovoluje přežívat nepřežitelné a dovolila by to i dnes, kdyby ses sám od ní neodvrátil. Můj člověče, zahoď v sobě svět a pohlédni ke Mně. Povznes svoji duši nad svůj strach a spočiň v Mém Světle. Dnes naposledy to můžeš udělat. Dnes naposledy se naše pohledy setkají a ty vstoupíš jako dospělý do života, který sis sám zvolil.”
Amen