My a naše budoucnost

    Připustíme-li, že přítomnost je výsledkem naší minulosti, našich minulých snah a kvalit, pak chceme-li změnit budoucnost, nutně musíme změnit sami sebe v přítomném okamžiku; přítomnost je minulostí budoucnosti.

  Jakkoli nevyhnutelné se jeví určité okolnosti v našich životech, přesto vždy můžeme měnit náš osobní přístup, vztah k těmto „nezměnitelným“ a „osudovým“ skutečnostem. Pokud dokážeme jednat jinak, než bychom obvykle jednali, pak nacházíme rovněž klíč ke změně vlastního osudu. A to dokonce do té míry, že můžeme měnit i naše vlastní dědičné zatížení.

    Jednou z účinných cest ke změně vlastního osudu je sebe uvědomělý postoj k sobě samému, tedy dokázat se podívat na sebe, na své tělo, emoce a myšlenky z pozice pozorovatele. Tento dualistický pohled nám dává možnost reagovat, měnit naše reakce, nebo nereagovat vůbec na nejrůznější životní impulzy. Ve skutečnosti se ukotvením v tomto postoji dostáváme za koloběh příčin a následků a konečně se nám nabízí možnost vykročit z kruhu.

    Schopnost sebe uvědomělého bytí je výsledkem nejen našeho duchovního vývoje, ale především Milosti. V tomto stavu změněného vědomí sebe uvědomování není žádná dualita, nýbrž Jednota, Světlo a Láska.

    Všechny věštby, prognózy, výklady budoucnosti, které dnes slýcháme a které se nás dotýkají, jsou tak poplatné přítomnému okamžiku, tedy naší momentální duchovní kvalitě, úrovni. Z toho vyplývá, že zítřejší prognózy budoucnosti se mohou díky naší změně výrazně lišit, nebo dokonce si protiřečit.