Nejen chlebem živ je člověk

Vývoj člověka, respektive vývoj míry sebe uvědomění lidského ducha, s sebou nutně přináší i změny v našem jednání, chování, v prioritách, reakcích, ale také nezbytné změny tělesné schránky vnitřní ústrojnosti člověka -  naší duše.

Těžko lze předpokládat a očekávat, že s vývojem ducha budou tělesné potřeby neměnné, stejné jako v dřívějších dobách, kdy jsme byli batolaty, potom předškoláky a školáky, dále studenty, rodiči atd. S narůstajícím věkem se mění i naše požadavky na složení, kvalitu a množství potravy, kterou do sebe přijímáme. Jelikož náš vývoj probíhá i individuálně, můžeme zažívat v porovnání s jinými lidmi různé projevy snášenlivosti u stejných druhů potravin.

Sami na sobě můžeme pozorovat, že nejen množství, ale i konkrétní dříve hojně konzumovaná jídla „najednou“ už jíst nemůžeme nebo s obtížemi a nepříjemnými důsledky. Přitom nemusíme být stiženi žádnou chorobou trávicího ústrojí, abychom mohli poznat, že leccos jíst či pít si už můžeme dovolit jen za velkou daň.

V reálném čase probíhající vývoj našeho ducha, který je obklopen a zahalen do těla z masa a kostí, jež svojí přítomností prostupuje, oživuje a uzdravuje, nabízí zjemňování, zvyšování vibrací a citlivosti našeho ducha i v jeho projevu a tomu se přirozeně přizpůsobuje také jeho tělesná schránka.

Vývoj člověka je jedině vývojem lidského ducha, protože člověk je svojí podstatou duchem. Vývojem je pak nezbytně stupeň sebe uvědomění života. Sebe uvědomění sebe sama, skutečnosti, že naše jediné opravdové Já je duch, Světlo od Boha, nám umožňuje dívat se na svoje tělo, myšlenky a emoce a dokonce na svoje denní vědomí jako pozorovatel. Tato oddělenost pozorovatele od pozorovaného nás ochraňuje před důsledky našich činů tím, že nám umožňuje se s nimi nejen neztotožňovat, ale dokonce jim nepodléhat, tedy ovládat se, a měnit tak naše jednání, zvyklosti a vzorce chování.

Je to přirozený vývoj lidského ducha a s ním se přirozeně mění i strava člověka. Z tohoto pohledu nejde o žádné násilí. Obecně lze vypozorovat, že s rostoucím stupněm sebe uvědomění se nejen snižuje množství potravy, ale je kladen přirozený důraz na stravu nezatěžující, lehkou, živou, podporující činnost a schopnosti lidského ducha v jeho projevech skrze tělo ve hmotě. Taková potrava člověka je veskrze rostlinného původu s větším či menším důrazem na stravu nevařenou, živou. Má-li se lidský duch projevit ve hmotě skrze tělo, musí tento jeho nástroj být co nejčistší, aby Světlo ducha mohlo spontánně zářit a vládnout nad hmotou a vším ostatním, jehož podstatou není Světlo.

Další vývoj lidské společnosti nám jistě nabídne možnosti změny k lepšímu, plnohodnotnějšímu a sebe uvědomělému životu ve Světle ducha našich srdcí. Abychom přežili na Zemi, potřebujeme zdravé fyzické tělo v souladu se stupněm našeho momentálního duchovního vývoje. Pokud naše těla budeme stravou udržovat nemocná, neschopná držet krok s našimi duchovními stále se zvyšujícími vibracemi, náš duch je navždy opustí, protože se dále nemůže správně vyvíjet a působit skrze ně ve hmotě. I v tom je kus naší zodpovědnosti. Není lhostejné, v jakém stavu jsou naše těla, není jedno, co jíme, není jedno, co do sebe přijímáme, neboť nejen chlebem živ je člověk. 

Článek byl uveřejněn v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel