Nové Světlo

Studeného vlhkého nedělního listopadového odpoledne se opět po delší době nechávám pohltit lesem, využívaje zase pozvání od Kristových služebníků. Tentokrát mám mířit do nitra Země skrze jírovec.

Ve středu naší planety mě vítá Země, vznešená zářící ženská bytost, a protože se známe, bez dlouhých okolků mě nutí, abych se posadil a pozorně sledoval, co mi bude ukazovat a povídat. Před mým duchovním zrakem se zobrazují skutečnosti, jimž ona sama dává svými slovy jasné významy.

„Vesmírem proudí nové Světlo od Boha a dosahuje Země. Toto Světlo znamená novou budoucnost člověka a svojí silou a kvalitou, svým druhem,  překonává předchozí Milosti Pána. Proudí z vesmíru do nitra Země  zvláštními, dosud nečetnými vstupy, kde se poté rozlévá a pozvolna zaplavuje celé hmotné tělo planety. Svojí přítomností očišťuje Zemi zejména od temnoty pocházející z lidských duší. Tato lidská temnota představuje přebytky nezpracované a nevyrovnané člověkem, jakožto jejich tvůrcem. Po očistě planety se již žádná temnota od lidí nebude usazovat a hromadit uvnitř Země, protože nové Světlo ji veškerou odrazí zpět ke svým původcům. Člověk se proto nyní bude rychleji, takřka okamžitě, setkávat s důsledky svých činů na všech úrovních - fyzické, duševní i duchovní.”

Celý vnitřek Země se už nyní mému zraku jeví dost prosvětlený v porovnání s minulými měsíci.

„Nastává doba nutnosti nového vzdělávání pro člověka, aby dokázal předcházet utrpení a chybám. Toto nové vzdělávání bude probíhat ve jménu Jana Amose Komenského, protože až nyní přichází doba, kdy se může začít naplňovat jeho odkaz učitele národů. Systém vzdělávání se změní. Již malé děti musejí být vyučovány k aktivní duchovní práci na sobě, kdy se samy budou učit lásce k Bohu. V tom celá staletí spočívá nejdůležitější přínos Komenského lidstvu. Výuka nevyžaduje žádných učebnic, písemností, nýbrž jen vzdělané učitele, kteří budou uschopněni vést slovem a vlastním příkladem dítka k jejich nové niterné zkušenosti. Vedle porozumění a vlastních zkušeností musejí být noví učitelé obdařeni schopností vidět do duše dětí, kontrolovat jejich duchovní postupy, upozorňovat je na chyby a s láskou je dovést až ke změně vnímání sebe a světa, který budou utvářet.”

Tady mi do mysli vstupuje otázka, proč je zde řeč jen o dětech, proč by se neměli vzdělávat i dospělí? Vysvětlení přichází okamžitě.

„Musejí vzniknout nové výukové systémy ve školách, duchovní vzdělávání je třeba zařadit do školních osnov. Děti jsou pro budoucnost planety nejdůležitější a je třeba začít se změnou právě u nich, přesně podle Komenského. Předmět Náboženství v současných školách neučí děti lásce k Bohu.

Přirozeně by se měli nově vzdělávat i dospělí, ovšem ti nebudou mít vlastní zájem o cestu tímto směrem. Někteří vůbec neuvěří nutnosti změny člověka, jiní setrvají v přesvědčení, že jich se změna netýká, protože vlastní duchovní vzdělání jim skýtá dostatečnou ochranu před pádem. Přesto nemnozí přijmou novou cestu jako spásu svých duší a budou se podílet na nové budoucnosti člověka. V tomto duchu ožijí nová duchovní vzdělávací centra, semináře, školení a také nové školy a osady, a to zejména ve všech slovanských zemích, u slovanských národů.”

Začínám být naplněn optimismem. Nové přicházející Světlo je skutečně týden od týdne silnější a zasahuje stále větší prostor. Výklad pokračuje.

„Nové silné Světlo přináší s sebou na Zemi nejen nové podmínky pro život člověka, ale také zesiluje působení lidských temnot. Tedy vše, co lidé ze sebe vytvoří, ať dobré nebo špatné, bude působit mnohonásobně silněji. Navíc se člověk stává výrazně více zodpovědným za svůj život a životy svých dětí a vnuků, a to i dosud nenarozených. Duchovní zodpovědnost nabývá nadlidských rozměrů nikoli proto, že by dříve neexistovala, ale z důvodu zesíleného působení všech důsledků a zejména také nové úrovně vědomí a vědění. Vědění člověka zavazuje. Zesílené působení Světla bude přivádět k životu ostré konflikty mezi Jím a temnotou. Lidé budou stále častěji svědky násilí, utrpení, smrti, bojů člověka proti člověku. A znovu v duších lidí ožijí zasuté zkušenosti z minulosti, z válečných hrůz, beznaděje, nenávisti a strachu. A právě v takových momentech svého současného  pozemského života, jsa vystaven tvrdé skutečnosti, člověk již musí zaujmout nově nabytý duchovní postoj, kterému se má naučit, který si má osvojit, aby se jeho hrůzná minulost už nikdy nemusela opakovat. Světlo, tedy Láska, kterou má člověk od Boha, v sobě nese kvalitu věčnosti. To znamená, že překonává temnotu, stojí totiž zcela mimo ni. Tak i člověk se má naučit stát stále mimo temnotu. Má k tomu v duši  Lásku od svého Stvořitele, jež tvoří její samotnou podstatu. Její prostá přítomnost v duši člověka ovšem nestačí k „vítězství” nad zlem. Člověk se musí ohnout, pošlapanou ji sebrat ze země,  přijmout za vlastní a věnovat ji nejprve Bohu. A až tady teprve začíná nový život.“

Tento článek má být také výzvou všem lidem, kteří v tomto životě přislíbili pomoc Kristu, aby nastoupili do služby.