Podstata včel a osud člověka

Ačkoli včelám ani včelaření nerozumím, posílají mě Kristovi světlí služebníci ke včelám na kraji lesa. Mám si s nimi promluvit a napsat článek. Mířím tedy ke známému včelínu daleko od lidských obydlí. Nechci být nikým rušen ani viděn, abych se mohl soustředit. Pozdní slunečné říjnové odpoledne mi umožňuje posadit se do trávy na louce u lesa vedle včelích příbytků. Nacházím se tedy v bezprostředním kontaktu s hostiteli, a jelikož je moje návštěva předem objednána, věřím v naplnění jejího účelu.

Sotva dovřu oči, děje se před mým vnitřním zrakem nečekaná podívaná. Z jednoho z přilehlých úlů vystupuje vzhůru v okamžiku veliká „lidská včela”. Levituje nad ním, aniž by použila svoje průsvitná dolů splývající křídla. Na výšku měří asi dva a půl metru a vypadá jako člověk, ale do celého vesmíru jako by vyzařovala svoji danost, že je včelou. O tom nemůže být pochyb. Její krásný a trochu přísný ženský obličej ladí svojí vyzrálostí k důstojnému držení těla oděného v dlouhém plášti. Neusmívá se. Cítím z ní  přísnost,  hlubokou harmonii a neotřesitelný klid. Královna.

„Ano, jsem duší celého včelstva v úlu. Ostatní včely, trubci i dělnice, nemají svoji vlastní oživující bytost. Všechen život včelstva vzniká mnou a mnou je udržován při životě. Člověk nás včely zničil. Dává nám otrávenou potravu, kterou nechceme. Musíme pracovat na otrávených rostlinách, které nás zabíjejí, a v současnosti nejsme daleko od úplného vyhynutí. Nebýt Milosti Pána, zažil by člověk, stejně jako mnohokrát v minulosti, zánik svojí civilizace, protože se s námi včelami nenaučil žít v souladu.”

Po tomto úvodním monologu královna  náhle roztahuje svoje křídla a snáší se přede mě na louku.

„Pozvala jsem na dnešek i svoje sestry,” a dívajíc se na mě, ukazuje pravou rukou na louku za sebou.

Všude v okamžiku stojí stovky jí podobných obřích včelích královen a zaplňují louku až k jejímu vzdálenému konci. Nejsou stejné, jen podobné, jako by představovaly více druhů včel po světě, a všechny ke mně jednohlasně promlouvají:

„Nejenže dostáváme od člověka otrávenou potravu, zakoušíme i obrovský nedostatek kvalitní potravy. Nutně potřebujeme stromy v lese a také mnoho ovocných stromů a keřů. Člověk je bude v blízké budoucnosti rovněž potřebovat ke svému přežití. Je nejvyšší čas začít se změnou. Bez nás se žádné ovoce neurodí a lidé budou mít veliké potíže s vlastním přežitím, pokud se s námi nenaučí žít. Jsme na pokraji vyhynutí. Dostaly jsme od Pána Milost v tom, že nemusíme už dále člověku v podmínkách, jež nám nabízí, sloužit. Nutně nepotřebujeme být hmotně projeveny. Žijeme na Zemi dlouho a přinášíme sem zhmotnění vesmírného řádu. Sloužíme tak všem bytostem.

Nová Milost ovšem přináší člověku i nám nové podmínky (www.duchovni-zivot.cz/news/a1-rijen-roku-2019/). Všechny jsme připraveny pomoci novému člověku přežít. Není ovšem již naší povinností sloužit v podmínkách, které nám přinášejí smrt. Pokud máme přežít, nejdříve se musí zvýšit počet našich včelstev. K tomu potřebujeme dostatek kvalitní potravy v přírodě a ještě pochopení od člověka, že nám nesmí brát naše produkty. Ty nám dávají nejen dostatek jídla, energie, ale chrání nás před nemocemi našich hmotných těl. Nesmíme do sebe přijímat nic jiného, než co si samy zajistíme nebo vyrobíme.

Přinášíme na Zemi po tisíciletí vesmírný řád a jistotu. Tato vesmírná dokonalost se zhmotňuje v našich produktech. Pokud člověk do sebe přijímá například náš med, který my potřebujeme, a přitom není v souladu s vesmírem, není pro něj med vhodný a přináší mu potíže na duchovní cestě, protože ho nutí být dokonalejší nad jeho síly v momentálním stavu. To se projeví většími důsledky duchovních chyb a zpomalením duchovního vývoje člověka. Navíc se v medu projevují i jedy z rostlin z činností člověka.

Nyní je nezbytné, aby nám  člověk umožnil rozmnožit včelstva, obstaral nám vhodné rostliny jako zdroj potravy a nebral nám naše produkty. Potom budeme přinášet člověku kvalitní a zdravou potravu a z pozdějšího nadbytku i vlastní léčivou sílu z našich činností.

Lidem, kteří s námi chtějí žít v souladu, jsme zde připraveny pomoci i tak, že každému poradíme, jak a kde a jaké stromy  a keře vysazovat, jak se o ně starat,  jak moc a kdy je zavlažovat, a jak žít v harmonii s životodárnou přírodou. Bylo by dobré v tomto duchu vydat knihu jako návod pro všechny nově smýšlející lidi.”

Přijímám do sebe všechny tyto informace a nemohu se ubránit pochopení, že Milost pro člověka nikdy, ani v tomto případě svrchované Milosti, nepředstavuje jen odpuštění vin, ale ze svého principu a podstaty požaduje po omilostněném okamžitou a trvalou změnu. Tato změna se projevuje ve vlastním přesvědčení a odhodlání už nikdy nepokračovat v minulých chybách a proviněních, protože vychází z pochopení nutnosti změny, a tedy vývoje k lepšímu.

Ale ani Milost neupírá člověku právo svobodné volby a nezpůsobí zázrak v tom, že se člověk nechá automaticky přepnout do lepšího režimu. Milostí získáváme možnost stát se lepším člověkem tím, že v sobě nashromáždíme ještě více lásky k Bohu, a následně tedy i ke všem živým bytostem.