Přichází Milost

Dnes večer, 1. dubna 2020, dostávám od Kristových služebníků Světla za úkol popsat se Solony skutečnosti, jež se udály v uplynulých dvou dnech, tedy včera a dnes.

Dříve, už 15. ledna tohoto roku, začíná druhý příchod Kristův do Stvoření.

https://cestou-svetla8.webnode.cz/l/a15-leden-roku-2020-po-kristu-druhy-prichod/

Kristus prochází stvořeným vesmírem v plné síle a ve svojí největší velikosti.

Včera už Jeho Světlo a z Něj vycházející záře nabývá na viditelnosti ze Země. Už včera je Milost všem pozemským lidským duchům na dosah. Už včera se může každý člověk na Zemi stát poprvé skutečným křesťanem.

Stav života na Zemi se nachází ve fázi akutního ohrožení a nebezpečí. Ve smrtelném ohrožení uvíznul samotný princip života a smrti. Lidským duším jsou zaživa amputovány končetiny a je prováděna lobotomie. Pohyb duší se zastavuje a nabyté duchovní vědomí se ztrácí v propadlišti nevědomosti. Pozemský život nabízí bezbřehé bolestné utrpení bez východiska, jež po smrti pokračuje. Brány Nebe se uzavřely. Začíná nekonečné peklo na Zemi.

Milostí nově vytvořená planetka nabízí na oběžné dráze útočiště zemřelým s poškozenými éterickými těly od 5G frekvencí. Zde mohou uniknout po smrti jinak na Zemi pokračující destrukci a nastoupit stovky pozemských let trvající regenerační léčbu nejen éterických těl, ale i svého poškozeného vědomí sebe sama jako člověka.

Tyto děsivé skutečnosti nahlíží pozemský člověk 21. století. Ví, že je nedílnou součástí tohoto destruujícího procesu, a ví také, že neunikne stejnému osudu, který již nyní zažívá většina v mukách zemřelých, podobně jako jeho děti. Vidí, že vše, pro co žili jeho předkové i on sám, se zmítá ve smrtelné křeči bez možnosti nápravy. Končí minulost, přítomnost i budoucnost člověka.

Lidská duše zažívá poprvé absolutní beznaděj, dosud nepoznaný skutečný strach o život, strach bez východiska, strach, který pomalu požírá každou minutu zbývajícího života a zaujímá vládu nad každým dalším nudným dnem. Už nemá, co by ztratil, protože ví, že stejně žádná budoucnost neexistuje. Představivost selhává, není si co představit jako cíl, jako spásu. Žaludek se začíná obracet z nervového vyčerpání, i ostatní orgány pomalu postupně vypovídají službu, protože duše už téměř nedokáže žít, aniž by byla zahlcena negativními, ovšem realistickými myšlenkami.

Člověk zůstává osamocen ve svém absolutním dně a temnotě. I jeho víra dostává výprask. Proč věří v Boha? V Krista? Proč, když mu vzal úplně všechno? Má nějaký smysl taková víra? Už nemá v co věřit, nemá budoucnost, nemá ani žádnou představu budoucnosti. Život přestal být životem.

V nejhlubším zoufalství si člověk postěžuje Bohu a letmo si uvědomí, že jediné, co má, co mu zbývá, je jeho skutečná víra, tedy jeho láska k Bohu. A jak to má naučeno a zažito, vyznává se: „ Miluji Tě, Kriste.”

Taková víra ničeho nežádá, neprosí, představuje opravdové spojení člověka s Kristem v nejvyšší ryzosti. Sama se stává naplňujícím životem bez ohledu na skutečnost, bez ohledu na to, co se děje se Zemí nebo s hmotným lidským tělem.

A teprve nyní začíná rozumět, chápat, že teď začíná skutečný život. Víra se stává hlubokým přesvědčením, věděním. Z Milosti od Krista se mu dostává nového vědomí. Vědomí, jež se nachází u Něho a jaké dosud člověk nikdy v minulosti nemohl zažít. Člověk vidí náhle sebe, svůj život i Zemi jako v dálce, protože jeho celé já se nyní nachází u svého Krista, doma. Čas nehraje roli, mizí strach, protože mizí veškeré lpění. I kdyby nyní Země i Thiá-Math zanikly, člověk ví, že jemu se nic nestane. Jeho vědomí se z Milosti Kristovy nyní nachází nad Zemí, nad Thiá-Math, mimo celý stvořený vesmír. Teď ví s naprostou jistotou, že je z Milosti zachráněn, a s tímto vědomím může také z Milosti projít i branou smrti.

Dnes, 1. dubna 2020, Kristus přichází na novou malou „nemocniční” planetu na oběžné dráze Země, kde se lidské duše zotavují z poškozených éterických těl a narušeného vědomí v astrálním těle vlivem záření 5G. Jeho svatá přítomnost umožňuje zemřelým přijmout od Něj Milost, Lásku, jestliže sami jsou schopni Mu svoji lásku, tedy skutečnou víru, dát. Pak se každému dle jeho víry dostane pomoci v rychlém uzdravení nejen poškozeného vědomí, ale i éterického těla.

V samém závěru dnešního vyprávění se chci dnes rozloučit dvěma citáty.

Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra smrt těla,

žádný živý člověk jí nemůže uniknout.

Běda těm, kdo zemřou v smrtelných hříších.

Blaze těm, které nalezne spojeny s Tvou nejsvětější vůlí,

neboť druhá smrt jim neublíží.

Chvalte mého Pána, dobrořečte a děkujte Mu,

a služte Mu s velikou pokorou.

( František z Assisi )

Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

(Jan, 11:25)