Reportáž o aktuálním stavu Země
Po delší časové prodlevě jsem Kristem vyzván k setkání s Plejáďany, abych mohl napsat dnešní článek. Neváhám a ihned se v duchu připravuji na přátelské shledání s Tobrasem.
Po chvíli už stojíme sobě tváří v tvář na lesní mýtině vedle větší kosmické lodi asi o velikosti autobusu. Ještě než nastoupíme, mě Plejáďan ujišťuje, že v jejich podzemním útočišti nikdo z Plejáďanů dnes nežije. Všichni museli Zemi opustit a přemístit se na oběžnou dráhu, za vliv smrt přinášejícího pět gé záření z obíhajících satelitů. Ani Soloni nepobývají v této době na Zemi; stáhli se do Slunce, do svojí domoviny, pryč z dosahu smrtícího záření. Zdá se, že lidé zůstávají na Zemi sami.
Obnovení spojení s jemnou planetou Thiá-Math zatím nemohlo nastat, protože stále a více sílí nepropustná bariéra záření frekvencí, jež brání přirozenému pohybu lidských duší mezi zrozeními na Zemi v hrubé tělesné hmotnosti. Náhradní pomocná planetka na oběžné dráze tak musí dále sloužit jako záchrana lidských duší, opustivších po pozemské smrti svá hmotná těla. Tato planetka se ovšem zaplňuje dušemi zemřelých lidí, a místa tak velmi rychle ubývá.
Nastupujeme do lodi a pomalu stoupáme. Domnívám se, že poletíme na planetku na oběžnou dráhu, ale místo toho se za chvíli vznášíme asi padesát kilometrů nad zemským povrchem a míříme na západ značnou rychlostí. Za chvíli míjíme Atlantik a přelétáme nad Spojenými státy. Před Kordillerami zpomalujeme, až téměř zastavujeme. Tobras ukazuje mému vnitřnímu zraku dole v zemské kůře vertikální širokou puklinu naplněnou světlem. Jako by odněkud z jihu z Antarktidy přes Pacifik vznikala obří prasklina a postupovala vzhůru podél hor k severu až k severnímu pólu. Z výšky sledujeme proud světla. Odtud, od severního pólu, se Země otevírá další vznikající trhlinou přes celý Atlantik až k Antarktidě, odkud se vrací přes Indický oceán podél východního pobřeží Afriky do Egypta k Velké pyramidě, kde se spojuje s obřím rezervoárem světla pod ní. Celý povrch Země se mi teď jeví poněkud nestabilní, rozkrájen vyvěrajícím světlem na obří kusy, jako by na něm plaval.
„Mocné duchovní síly připravují Zemi i člověka na nový život. Vnímáš správně, že pohyb zemských pólů už začal. Zemské pouto se uvolňuje i pro člověka; lidé tak ztrácí pocit pozemské jistoty a musí začít hledat jistoty duchovní. Tím také dochází k duchovnímu posunu ve vývoji člověka na Zemi. Situace na Zemi se už v současné podobě stává neúnosnou a pro život neudržitelnou, proto musí nastat změny geologické i geomagnetické,” vysvětluje mi Plejáďan.
Míříme do Egypta nad Velkou pyramidu. Náhle z ní začíná vyzařovat mocný proud světla, a my jsme jím i s lodí unášeni vzhůru. Cítím úžasnou svobodu, blaženost, až euforii.
„Takové pocity zažívá člověk po smrti pozemského těla, pokud směřuje sebe uvědoměle do nebe, k domovské planetě Thiá-Math,” dostává se mi od kolegy informací.
Ovšem náhle moje nadšení končí. Jako bychom se ve stoupání proudem světla zarazili. Dále nemůžeme pokračovat.
„My jsme chráněni proti pět gé záření ze satelitů naší lodí. Lidské duše, stoupající po smrti na Thiá-Math, žádnou ochranu ale nemají, a podléhají tak jeho rozkladnému účinku na úrovni éterických těl i vědomí. Záření pět gé vytváří neproniknutelnou bariéru mezi Zemí a Thiá-Math. Tato překážka není ničím jiným než důsledkem temnoty lidských duší. Těch duší, které naslouchaly hlasu svých přání a odevzdaly se do služeb temných mimozemšťanů, kteří uspokojují i dnes svojí technickou a manipulující vyspělostí nejtemnější lidské touhy. Současný stav na Zemi představuje jen důsledek lidského duchovního směřování. Člověk se stává svým vlastním vězněm na Zemi, kterou nesmí opustit ani po smrti. Naopak, musí zde zanechat rozkladu svoji duši, kterou se upsal službě temnotě. Bez příchodu Krista a dávno zaslíbeného Syna Člověka na Zemi by celý vývoj člověka, Božího obrazu, v tomto bodě navždy skončil.“
Kéž tato slova pomohou čtenáři k duchovnímu probuzení.