Reportáž o smrti na oběžné dráze

Dnes ráno při duchovní práci mě Kristus zve na novou jemnohmotnou planetku na oběžné dráze, kde se léčí zemřelí z poškození vědomí a éterických těl, jež utrpěli na Zemi během posledních měsíců svého života působením frekvencí 5G.

Během několika sekund jsem vyzvednut ze Země a nahlížím ji teď z oběžné dráhy jako velmi těžké břemeno pro svoji duši. Zároveň vidím celou naši Zemi hýbat se v tlaku nového nadpozemského Kristova Světla, jako by se měla jeho hnětením proměnit v něco zcela jiného, nového a lepšího.

Tady nahoře si připadám jako v obrovské nemocnici, ocitám se mezi stovkami a stovkami vedle sebe seřazených lůžek, na nichž leží lidé, tedy lidské duše. Vidím ovšem, že všechny zde ležící duše jsou jako obaleny průhledným sklem ve tvaru oválné rakve, v níž září Světlo.

Kristus mě provází úzkou předlouhou uličkou mezi postelemi. Vidím tady i jiné známé bytosti. Soloni horečně pomáhají v péči o ležící a nemohu si nevšimnout i několika Plejáďanů, včetně Tobrase, se kterým se jen letmo mohu pozdravit, protože se musí věnovat svým povinnostem. Zmocňuje se mě trošku svíravý a lítosti plný pocit ze vzpomínek na neuvěřitelné krásné zážitky s ním, matkou Zemí, na naše cestování, které nyní ustupují aktuálním prioritám současných událostí na Zemi.

Kristus mě vede dále nekonečnou halou s lůžky. Po dlouhé době se začíná prostor měnit. Řady „skleněných boxů” se Světlem ustupují dalším nekonečným řadám obyčejných postelí, na kterých leží prostě a bez ochrany stovky lidských duší s viditelně poškozenými éterickými těly. Sami ležící lidé se dívají na svá znetvoření a nemohou je pochopit. Zranění éterického těla se totiž projevuje jako chybějící část těla, díra. Člověk jako by mizel, jako by se stával neviditelným. Tak lze sledovat vyděšené výrazy ve tvářích mnohých, když sledují svoje těla s dírami v rukou, břiše, někomu dokonce chybí celé části trupu nebo nohou. Sami na sobě ovšem nevidí, že jim chybí části hlavy; to vidí ty duše, jež je pozorují. Navzájem si sdělují svá poškození a propadají děsu a strachu, k čemuž přispívá i poškození vědomí, které člověka nutí se ztotožňovat se svými negativními, dosud v pozemském těle nezpracovanými, emocemi.

Kristus mě vybízí k pohledu na jinou skupinu shromážděných lidských duší na levé straně haly. Tyto duše, ač přesně vědí, že se nacházejí ve společnosti Kristově, Mu neprojevují žádnou úctu a lásku, naopak. Vyzařuje z nich pohrdání, despekt, hněv, zloba, zášť a agrese. Přestože zde, možností tu být, přijímají Milost, jež je zachraňuje od rozpadu duší na Zemi, ve své nevědomosti se oddávají sebezničující nenávisti k Bohu.

Všechny duše při příchodu sem dostávají nabídku pomoci přímo od Krista ve zrychleném léčení jejich poškozených duší zářením 5G. Samy se musejí rozhodnout, zda se oddají Kristu, zda své duše chtějí odevzdat službě Kristu. Ty z duší, jež váhají, zůstávají na obyčejných postelích v záchraně a zdlouhavé léčbě. Naopak duše skutečně milujících Krista, skutečně věřících, ochotné se celé Kristu a Boží vůli bezvýhradně odevzdat, dostávají léčbu přímo pod ochranou Kristova Světla.

Kristus mi dovoluje nahlédnout do průhledných „sarkofágů” Světla nad ležícími lidmi, abych viděl, jak mi doslova před očima vzniká jejich nové éterické tělo, jež není jen opravou původního poškozeného, ale vzniká jakoby nově ze Světla. S ním se z Milosti pomalu rodí i nové duchovní vědomí.

Toto nové vědomí člověka, který cele odevzdal svoji duši Kristu, překonává původní lidské vědomí v tom, že se člověk uvědomuje oddělen, vzdálen a osvobozen od všeho pozemského, včetně smrti. Toto nové vědomí překonává samu smrt člověka, nepodléhá pomíjivosti a rozkladu. S ním mizí i veškerý strach. Člověk se cítí stále spojen s Kristem, s věčností.

I lidé na Zemi, žijící stále ve svých hmotných tělech, mohou nyní toto nové vědomí od Krista nabýt díky Jeho Milosti a přítomnosti Boží vůle v hrubé hmotnosti naší planety. Stejně jako omilostnění zemřelí, musejí se dosud živí lidé oddat celou svojí duší lásce Kristu, být ochotni pro lásku, pro svoje spojení s Kristem, obětovat celý svůj pozemský život, svoje reakce, svoje přání, touhy, emoce.

Když každý člověk bude v každém člověku vidět Boha, zachová si lásku v duši, jež zůstává navždy jediným spojením s Kristem a cestou k novému životu.