Reportáž z Černého moře

Po prvních čtrnácti dnech v Bulharsku v Primorsku u moře se konečně začínám cítit jako na dovolené, jako by právě začínala.

Dnešního nedělního rána se probouzím se skvělým naladěním pro mimosmyslové zážitky a užívám si procházky o samotě za časného ranního rozbřesku. Pořizuji řadu fotografií a krátkých videí notoricky známých míst, jako by právě dnes měla vypadat nějak lépe. Nakonec se s modlitbou ke Kristu rozhoduji vyrazit navštívit i vzdálené místo našeho obvyklého odpoledního koupání v moři, a využít tak momentální nepřítomnosti lidí.

Sotva udělám pár kroků zamýšleným směrem, slyším hlas Krista:

„Otoč se zpět a jdi k místu, které znáš ze své minulé návštěvy tady v Primorsku před čtyřmi roky.“

Okamžitě je mi jasné, jaké místo má Kristus na mysli. Pár set metrů odsud se v moři nedaleko břehu uprostřed poloostrova nachází časoprostorová brána do jiných dimenzí. Znám ji už z minula a nyní sem opět mířím.

S tváří vystavenou vycházejícímu slunci nad mořem usedám na jednu z četných betonových lavic podél celého pobřeží kolem primorského ostrohu, abych svým duchem v doprovodu Krista navštívil toto magické místo.

Na místě v moři se otevírá jemnohmotná brána do podzemí, do nitra planety Země. Když stanu svým duchem na místě, kolem mě a Krista se najednou shromáždí stovky černých vodních draků, které znám také ze své poslední návštěvy Primorska. Spolu s nimi na nás ze vzdáleného břehu jižní pláže mluví velcí zvířecí obři podobní brontosaurům, kteří, jak mi naposledy sami sdělili, střeží tajemství života. Tyto živé obrněné pevnosti hlídají vstup do jemného podzemí, aby se nestalo cílem nepatřičných osob či bytostí. Oba druhy těchto zvířat pocházejí z Božského nestvořeného Světla a neexistují nikdy fyzicky, jsou to Boží bytosti se zvířecí podobou; plní tedy vždy Boží vůli. O mých setkáních se všemi těmito jemnohmotnými zvířaty a duchovním významu primorské oblasti jsem psal před čtyřmi lety v některých článcích, kdy jsem tu v roce 2019 pobýval s rodinou naposledy. (www.duchovni-zivot.cz/clanky)

Nyní se všichni v této časoprostorové bráně setkáváme a srdečně zdravíme v radosti z opětovného osobního setkání. Po chvíli se k nám shůry připojují i další známé tváře. Poznávám přítele Plejáďana a několik desítek Solonů, bytostí původem ze Slunce, kteří odedávna pomáhají člověku na Zemi, i když ještě neměl svoje hmotné tělo. Trochu mě překvapuje sestava naší společnosti, ale vše přijímám ve vděčnosti s tušením, že vše do sebe jako vždy zapadne v porozumění.

Všichni se v radosti ze společného setkání vydáváme směrem dolů pod hladinu a dále pod dno Černého moře a hluboko v Zemi potom postupujeme směrem k druhému poloostrovu, na něm se nachází starobylá svatyně Beglik Taš. Toto místo představuje jedno z mála duchovních spojení naší planety s Božími sférami Světla nad Zemí a stvořeným vesmírem. Zůstává tak odpradávna jednou z pupečních šňůr Země a pro veškerý život na ní. Energie tohoto místa lákají po tisíce ba desítky tisíc let k životu řadu lidských duší ve hmotě.

Když všichni staneme pod tímto posvátným místem, spojujeme se s hlavní vertikální tepnou Světla spojující srdce Země se vzdálenými Božími světy. Míříme do středu naší planety a v ústrety nám přichází samotná Matka Země. Naše skupinové setkání nabývá neuvěřitelných, nepopsatelných duchovních rozměrů.

Vznešená žena se ke mně obrací se slovy:

„Díky změně polohy osy Země se lidem dostává nejen opětovné možnosti reinkarnace. Dochází také ke změně úhlu osy Země k Božským světům, což přináší nové spojení s Bohem, se Stvořitelem, s Jeho pro Zemi a život na ní novými energiemi. Vnímáš nové, jiné spojení a energie i zde na tomto posvátném místě než před čtyřmi roky. Země ožívá, rodí se do nového světa, světa Božského.“

Okamžitě mě napadají dvě myšlenky. Jaký dopad mají na Zemi voda z protržené přehrady Dněpru a hořící tisíce aut na lodi v Severním moři? A Matka Země, jako by předpokládala moje otázky, odpovídá:

„Vše staré umírá se starou Zemí. Na nové Zemi bude jen vše nové. Nyní se nacházíme mezi dvěma Zeměmi, tou starou a novou. Vše, co musí odejít, odejde, a vše co má budoucnost, zůstane.“

Vnímám hloubku těch slov moudré ženy, jako by mezi řádky sdělovala mnohem více. Proto se chci ptát dál, ale není třeba. Matka Země opět předjímá otázky a vysvětluje:

„Konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou představuje boj Světla a temnoty. I ten musí proběhnout jako součást přerodu do nové Země. Auta na elektřinu ničí život na Zemi. Proto jim nepatří budoucnost v nové Zemi. Lidé to pochopí sami, aby se mohli osvobodit od starých temných minulostí.“

Ještě mě trápí jedna neujasněná věc, a to jaké tajemství života na Zemi chrání ti velcí obři podobní brontosaurům. A opět se mi ukazuje, jak vše bylo všem přítomným jasné předem, kromě mě. Věděli, že se budu ptát, a jsou zcela připraveni mi odpovědět tak, abych to pochopil a mohl si vše logicky zdůvodnit.

Prosím žijící pevnosti o vysvětlení, je-li to možné.

„Pojď s námi a dobře se dívej,“ doléhá ke mně ode všech přítomných.

Všichni se nyní přesouváme v podzemí kousek zpět, tentokrát pod primorské písečné duny. Už z minula vím, že ukrývají tajemství, jež má být navíc na hmotné rovině chráněno bulharskými zákony o výjimečnosti těchto dun a jejich flóry.

Zde pod dunami se nachází rozlehlý podzemní prostor, který vypadá jako obří jeskyně bez opěrných sloupů. Jeden veliký prostor, který nelze přehlédnout najednou. Nachází se v proudu Světla spojujícího srdce Země s Beglik Tašem na povrchu a Božími sférami nad stvořeným vesmírem. Procházíme všichni touto posvátnou podzemní jeskyní, kde vládne všudypřítomné příjemné Světlo.

„Tento prostor je ukryt před zvědavci a obvykle není přístupný nikomu z lidí. Sám víš, že bez naší přítomnosti by ses sem nikdy nedostal,“ zní ke mně ode všech mých průvodců.

Procházíme pomalu a v tichu rozlehlým podzemím. Zmocňuje se mě pocit atmosféry jako v kostele. Začínám ve Světle rozeznávat další dílčí proudy Světla daleko od sebe a v nich vidím, jako by se v nich koupaly, světelné bytosti. Kolem každé světelné bytosti stojí dva, tři Soloni, sklání se nad ní, jako by o ni pečovali. Začíná mi svítat.

„Nacházíš se na místě, kde se na svoji pozemskou pouť ve hmotných tělech připravují bytosti z Božského nestvořeného věčného Světla. Soloni jim skýtají vše, co potřebují před a při vstupu do hmotného lidského těla, podobně jako tomu bylo odedávna s lidskými dušemi, když se začínaly vtělovat do hmotných těl. Tyto bytosti z Božského nestvořeného Světla nejsou lidské duše, ale Božské bytosti. Rodí se na Zemi všude tam, kde je a bude potřeba šířit Boží Světlo a poznání Pravdy.“

S hlubokou vděčností se loučím a dostávám od Krista úkol napsat o mém dnešním zážitku článek.