Reportáž ze severního pólu
Třináctého lednového rána se budím se vzkazem od Kristových služebníků, že se mám vydat do lesa. Navzdory nepříznivému počasí vyrážím už dopoledne, ale déšť mi neumožňuje sedět na posedu, proto mířím po cestě do údolí ke známému jírovci.
Duchem, opět jako obvykle, mám i dnes postupovat do podzemní chodby. Cesta trvá dnes dlouho, až konečně potkávám Matku Zemi, Erd-Há, jednu ze sedmi vesmírných bytostí. Opět se vítáme v objetí a vnímám její úžasnou harmonickou energii.
„Tentokrát nepůjdeme na jižní pól,” mluví ke mně vznešená žena, „dnes musíme na opačnou stranu, k severnímu pólu.”
Bez okolků se vydáváme na cestu a já už cestou vnímám, že naše planeta leží, že se severní pól nenachází šikmo nahoře. Cestujeme téměř vodorovně, až konečně staneme společně v tmavě modré tmě na povrchu Země. Očima není téměř nic vidět, jen mě pohlcuje silné tušení bezprostřední velmi blízké přítomnosti okolního vesmíru v podobě bezpočtu jasně zářících hvězd.
Matka Země stojí vedle mě ve svém nadpozemském klidu a jako by mi říkala:
„Vydrž a dívej se.”
Rozumím jasně každému jejímu slovu, i když žádné neslyším. Ta skutečnost tu je. Po chvíli přehlubokého ticha se můj duchovní zrak dále otevírá.
Kolem naší Země se shromažďuje všech zbývajících šest vesmírných bytostí. Vidím je všechny vedle sebe, jak se ve svých vesmírných tělech doslova tlačí kolem Země v řadě vedle sebe. Celá situace na mě působí velmi zhuštěným silným dojmem. Jako by se celý stvořený vesmír scvrknul do oblasti našeho severního pólu a kolem něj vytvořil hustou vesmírnou energii. Poznávám všechny vesmírné bytosti a zažívám s nimi neuvěřitelné setkání za velmi intenzivních vibrací.
Náhle se kolem severního pólu, kolem nás, vytváří jemný, několik kilometrů široký kráter. Připomíná mi obří vír. Do tohoto gigantického jemnohmotného víru se začíná vlévat energie ode všech šesti vesmírných bytostí a proudí do nitra Země, naplňuje ji, jako se naplňuje balón vzduchem z pumpičky. Přestože proud energií od vesmírných bytostí předčí svojí mohutností jakékoli představy, ony samy se nijak nezmenšují, neztrácejí nic ze své velikosti. Tuším, že jsem opět svědkem výjimečné události.
Matka Země vysvětluje:
„Dnes se planetě Zemi dostává pomoci ode všech bytostí vesmíru. Doposud od nich přicházela pomoc vždy zvenčí, aby byla udržena rovnováha ve vesmíru. Dnešní pomoc je v historii vesmíru i Země milníkem, protože nyní se celá Země naplňuje zevnitř všemi kvalitami celého vesmíru. Tyto vesmírné energie umožňují Zemi a všemu na ní duchovní postup výše, člověka nevyjímaje. Nyní jsou kvality vesmíru součástí Země a Země je vyzařuje do veškerého života na ní. Člověk se bude moci snáze a rychleji změnit a postoupit ve svém individuálním duchovním vývoji. Teď jsou vesmírné vibrace dostupné všem. Nejen těm, kteří na ně dosud dosáhli, ale skutečně všem lidem, jejich duším i tělům. Hmotná těla pocházejí ze Země a patří Zemi, proto i ona budou nyní prozařována novými vesmírnými energiemi. Mnoha lidem, kteří již žijí na odpovídající duchovní úrovni, nové vibrace dále pomohou. Ostatním lidem pomohou také překonat tíhu pozemskosti. Největší potíže s novými energiemi budou zažívat mladé lidské duše, které ve svém duchovním vývoji neprošly všemi sedmi vesmírnými částmi a které svoje duchovní zkušenosti začaly sbírat až na Zemi, protože v sobě neukrývají zrání z těchto ´předzemských´ částí stvořeného vesmíru. Země v sobě nyní nese kvality celého stvořeného vesmíru a člověk se stává skutečným vesmírným občanem na Zemi.”