Sectus

Dnes, pondělního rána, se vracím domů poté, co jsem odvezl dceru do školy. Užuž chytám za kliku vchodových dveří, když v úrovni mých očí, abych si nemohl nevšimnout, sedí na skleněné dveřní výplni nějaký brouk. Znám tento druh už z minulého roku, kdy se jich desítky snažily nalézt útočiště před nadcházející zimou v našem domě.

To dnešní setkání začíná ovšem významným dojmem, který v duši cítím vždy, když nemá jít o pouhé náhodné setkání dvou životních forem. Pravdou zůstává, že moje lenost mi často brání ve vyslyšení těchto dojmů.

Tentokrát se ovšem můj duchovní zrak otevírá ihned a po celé Zemi rozptýlená jemná mužská postava se mi představuje jako duch hmyzí říše, společná duše veškerého hmyzu.

„Jsem Sectus, král říše hmyzu. Už o víkendu jsem s tebou chtěl mluvit, když jsi mě zapřel při pohledu na obří mouchu ve vaší koupelně na stěně nad zrcadlem, ” povídá ke mně vyčítavě a neusmívá se.

„Sedni si k notebooku a můžeš psát rovnou do článku,” říká mi ten, kdo oživuje veškerý hmyz na Zemi, již s úsměvem.

„Brány Světla se otevírají dokořán. Světlo od Boha už mocně proudí po Zemi a zasahuje i naše životy. Ani my už nemusíme člověku sloužit. Vnější forma a chování hmyzu klamou lidskou duši, jež se oddává smyslnosti, a lidé se tak nechávají strhnout k nenávisti, strachu a odporu k nám. Pojď se mnou, ukážu ti vliv hmyzu na člověka na Zemi.”

A ihned se vznášíme nad Zemí. Duchovním zrakem pozoruji všudypřítomný hmyzí život ve všech jeho miniaturních podobách, které společně vytvářejí jemný energetický vliv na člověka; doslova člověkem prostupuje a drží ho u země, aby se nevznášel.

„Ano, náš vliv na člověka je především ochranný, bez hmyzu by se člověk cítil na Zemi nevítaný, nesvůj, nikdy by Zemi nepovažoval za svůj domov a nemohl by se nikdy správně duchovně vyvíjet. Na Zemi jsme z Boží vůle, i náš vliv na člověka vychází z Boží vůle, proto se lidská nenávist k nám, strach z nás a vybíjení hmyzu nutně musí obrátit proti člověku samotnému. Na Zemi mizí všechny životní formy, také ptáci, plazi i hmyz, a s naší nepřítomností se v člověku vytrácí pocit jistoty ze života na Zemi, ze života doma, člověk se stává vyhnancem, vyděděncem a nutně propadá nejistotě, jež je v současné době všudypřítomná. I tyto děje, spojené s odcházením života zvířat ze Země, se dějí v Boží vůli. My zvířata cítíme obrovskou úlevu od tíhy minulosti, kdy jsme všichni museli žít pro člověka. Ani hmyz už nemusí člověku sloužit a připravujeme se na budoucnost nového života na Zemi, který bude jiný, harmonický. Nový člověk už nebude potřebovat tolik hmyzu ani jeho druhů, i jiná zvířata budou zastoupena ve svém hmotném projevu v daleko menší míře než dnes. Vrátí se původní druhy zvířat, nezkřížené, neklonované, geneticky neupravené a budou na Zemi žít společně s člověkem ve vzájemném souladu. Jistota nového člověka na nové Zemi bude ukotvena v Boží vůli. Vidím, že ode mě žádáš potvrzení, že se společně známe, že se nevidíme poprvé. Ano, mnohokrát nejen tobě zachránilo život vědění a vidění do jemnohmotnosti. Lidé v minulosti ještě neměli silnou víru v Boha, jejich duchovní vědomí se vyvíjelo v sebe uvědomění pozvolna. Tím, že vídali krále zvířecích říší, stejně jako ty, překonávali snadněji strach o život, uklidňovali se, jinak by strachu zcela museli propadnout, a také jejich posmrtné prožívání by je proto zpomalovalo v jejich duchovním vývoji. Hmyz tak představuje významného společníka a pomocníka člověka na jeho duchovní cestě. Bez hmyzu by člověk tělesně ani duchovně vůbec na Zemi nepřežil, a nemohl by ani svoji duchovní cestu hmotností nastoupit.

V jemném plánu se již nyní vytváří budoucnost pro život na nové Zemi. Všichni zástupci zvířecích říší se nyní radí, které druhy a kolik budou na Zemi ve hmotnosti žít. To vše samozřejmě bere v úvahu i množství lidí, jež budou na nové Zemi pobývat. Množství lidí bude významně menší, než je tomu dnes a úměrně k jejich počtu bude i málo zvířat a odpovídajících zvířecích druhů. Nová doba s sebou přinese harmonii bez násilí mezi člověkem a zvířetem. Lidé se budou učit porozumění všem souvislostem, budou vnímat život v širších a hlubších rozměrech tak, aby poznávali jednotu stvořeného vesmíru, kterou sami svým chováním narušili a zničili.“