Setkání na Hod Boží vánoční

Krásné teplé slunečné dopoledne využívám k procházce do lesa o samotě a klidu. Chci se podívat ke svému oblíbenému posedu vzdálenému asi dva a půl kilometru. Po cestě do údolí musím projít kolem starého známého jírovce, s nímž mě pojí mnoho osobních zážitků z minulosti. Slouží jako vstupní brána do jemnohmotného podzemí.

Neplánovaně se zastavuji před mohutným kmenem a v okamžiku se setkávám s oživující bytostí kaštanu. Tři metry vysoký muž v zelené myslivecké uniformě s kloboukem na hlavě a puštíkem v ruce mě srdečně zdraví a zve dovnitř. Pobízí mě k pochodu dolů do podzemí s neustálým úsměvem na rtech. Známe se léta a setkání probíhá velmi přirozeně. Společně míjíme podzemní úroveň, kde obvykle přebývají Plejáďané, ale ti se raději teď zdržují mimo Zemi, aby jejich jemná těla nebyla ničena zářením pět gé.

Dále už mám postupovat sám, protože tu zdaleka nejsem poprvé. Jsem doslova pohybován velmi rychle do středu Země, kde na mě už čeká duše naší planety, Matka Země, jejíž jméno je Erd-Há. Vznešená třímetrová žena ve fialovém plášti s vysokým límcem se zlatým lemováním mě vítá skutečně jako Matka. Její laskavý úsměv a milostivé vyzařování je okouzlující. Dobře si vzpomínám na četná setkání a cestování s ní.

„Pojď, následuj mě,” obrací se ke mně už za chůze Erd-Há a za chvíli se velice rychle přemísťujeme ze středu Země k jižnímu pólu, kde jsem s ní také mnohokrát byl. Vystupujeme z podzemí na zemský povrch Antarktidy. Dnes je vše ale nějak jiné.  Zaprvé, zpod kontinentu zmizely všechny dlouholeté nánosy temnoty, které čekaly na vyčištění, protože představovaly nahromadění nevyrovnané karmy lidstva. Zadruhé, ihned po vystoupení na bílý sněhem pokrytý zemský povrch si všímám nezvyklého tepla a slunce, jež na mě svítí pod úhlem asi sedmdesáti stupňů. Říkám si, že to přece nemůže být možné, a svoji otázku směřuji k mé laskavé průvodkyni.

„Tmavé nánosy usazených nevyrovnaných činů lidí proti Boží vůli se rozpouštějí do života člověka na Zemi. V současnosti působí plnou silou vyrovnání, které se vrací lidem za jejich skutky v minulosti. Země se tak očišťuje. Tato očista je nezbytná pro další etapu vývoje člověka na Zemi. Změny tady na Antarktis vnímáš správně. Nyní stojíš na skutečné Zemi, na skutečné Antarktis,“ vysvětluje mi Matka Země a mému vnitřnímu zraku ukazuje , co se děje se Zemí.

„Celá Země se jakoby pokládá, její osa se odklání na severu od Slunce a jižním pólem směřuje více ke Slunci.”

Vidím nyní Zemi z výšky a nedovedu si představit rotaci kolem změněné osy Země, aniž bychom jako lidé změny pocítili. Můj rozum i v tomto stavu a místě pracuje na plné obrátky a nedokáže to pochopit. Navíc z minulých osobních zkušeností vím, že má dojít k posunu osy Země tak, že severní pól se přemístí do místa současné Velké pyramidy v Gíze. Nyní ovšem vidím, že severní pól se pohybuje zcela opačně, než by měl. Nemohu to pochopit. Ihned se mi dostává velmi trpělivého a opakovaného vysvětlování.

„Osa Země se naklání dozadu, dokud vrchol Velké pyramidy v Gíze nedosáhne původního místa severního pólu. Jakmile se tyto body sjednotí, nastane zvrat a zemská osa se posune svým severním pólem do původního místa Velké pyramidy. Lidé nyní žijí v závoji skutečného hmotného světa; v závoji, o němž jsi psal v předchozím článku. Lidem je nyní hmotná realita vnímaná smysly vytvořena, jinak by většina lidí musela předčasně zemřít. Až přijde čas, změny na Zemi se stanou zjevnými všem.”

V souvislosti s tím, co nyní vidím, jak se severní část Země topí v temnotě a chladu, se musím ptát, zda posuny zemské osy ovlivňují současné těžké mrazy a sněžení v Americe.

„Podívej se sem,” ukazuje mi Matka Země místo na severu, „tady v Grónsku je tajná základna temných mocností Země pro ovlivňování počasí. Dlouhodobě plánují zasažení východní části Evropy, zejména evropské části Ruska mrazy, sněhem, bouřemi, aby podpořily a urychlily vítězství temnoty na Zemi. Boží vůle je ale mocnější, proto se plány temných obracejí proti nim.”

Toto už pomaloučku začínám chápat, rozumět. Takže my nyní žijeme v iluzi světa hmoty. Vidím náš smysly pozorovatelný svět jakoby na povrchu a pod ním se dějí skutečné změny, které nemůžeme smysly postřehnout. Vše včetně rotace Země, střídání ročních období je uměle nyní vytvořeno, aby obalamutilo naše mozky.

Ještě jedna věc mě stále trápí a chci se na ni Matky Země zeptat. Jak je to nyní s reinkarnací? Stále vidím, že celý proces reinkarnace je již několik let zastaven, znemožněn v důsledku bariéry pět gé ze satelitů. Kdo se tedy inkarnuje? Přece ty duše, které byly před léty na Zemi připraveny k vtělení, už musejí být vtěleny nebo aspoň většina z nich; duše zemřelých, zůstavše na Zemi, se nemohou snadno inkarnovat znovu do vyvíjejících se těl, ani duše zemřelých, jež se shromažďují na náhradní planetce v péči Krista. Jak to tedy je? A opět mi noblesní laskavá žena odpovídá:

„Jelikož je již několik let celý proces reinkarnace zastaven, zastaveny a znemožněny jsou také příležitosti, setkání s potřebnými lidmi, okolnosti nezbytné k vývoji lidské duše. Duše se nemají potřebu inkarnovat, protože se v současnosti pro ně nenaplní podmínky jejich potřebného vývoje. Část duší potřebných pro společný vývoj zůstává uvězněna na planetě  Thiá-Math (Nibiru). Tyto duše se nemohou inkarnovat kvůli bariéře pět gé na oběžné dráze. Duším na náhradní planetce pod bariérou pět gé se nechce inkarnovat, protože jsou poškozovány tímto zářením a protože se nemohou setkat s dušemi čekajícími na Thiá-Math.”

A nyní mi Matka Země umožňuje vidět jemné zákulisí světa duší v současnosti. V jemné rovině všude kolem Země se jako v akváriu rybičky pohybují malé temné hbité a agresivní temné entitky. Jsem v šoku.

„Toto vše, co vidíš, jsou světovou temnotou vytvořené umělé duše. Jde o entity temnoty, které se umí vtělit do vyvíjejících se lidských zárodků v děloze ženy. Jsou přitahovány sexuálními náruživostmi, a chtíčem bez lásky a touhy přivést na svět dítě. Proto také nedostatek lidských duší dosud neznamená odpovídající nedostatek těhotenství nebo porodů. V lidských tělech přicházejí na svět temné bytosti. U láskyplného početí jsou duše rodičů i dítěte chráněny. Je-li láskyplnému početí přítomna také odpovídající duše, k těhotenství dojde, a to bez vlivu temnoty. Pokud odpovídající duše přítomna není, k početí nedochází.“

Napadá mě teď už jediná otázka:

„Jak je možné, že Bůh něco takového dovolí? “

„To vše musí být součástí karmy lidstva, jinak se člověk nepoučí a nezmění. Neděje se nic, než že člověk sklízí, co sám zasévá. Především jeho chování ke zvířatům a jejich potomkům přinese potíže člověku s jeho dětmi. Také musí pochopit hrozbu pět a šest gé záření a definitivně se s těmito technologiemi rozloučit.“