Sirius
Krásné slunečné, poslední říjnové, nedělní odpoledne trávím o samotě na procházce v lese, konečně jako velmi často. Už se vracím svižnou chůzí, abych zhubnul, k ještě asi tři kilometry vzdálenému domovu a vyšlapanou pěšinou překonávám mýtinu. Na jejím konci, tam kde začíná zase vzrostlý les, si všímám dosud olistěného vysokého buku. Ihned mě něčím zaujal, ale těším se na čaj v teple domova, tak pospíchám. Pěšina vede těsně kolem buku, míjím ho, ale po několika metrech se musím zastavit a otočit. Z této strany na kmeni buku vidím turistickou značku a moje kroky míří zpět k němu; nemohu pokračovat v cestě, jsem jakoby táhnut zpět.
Přátelsky se zdravím s jemnohmotným obřím více než třímetrovým mužem v kmeni stromu. Jeho vyzařující laskavost a ochota ke komunikaci mě odzbrojují a zbavují spěchu. V klidu a s výhledem na zapadající slunce si sedám pod borovici naproti, abych měl dobrý výhled i na stromového přítele.
„Chceš něco vidět?” ptá se mě hned, sotva si sednu. Řečnická otázka nevyžaduje odpovědi, navíc mu je samozřejmě jasné, že chci. Vždy.
Během sekundy se oba vznášíme neuvěřitelnou rychlostí mimo Zemi a o pár okamžiků později už spolu vstupujeme do zcela jiné části vesmíru.
„To je Sirius,” zní ke mně prosté vysvětlení.
Sirius představuje jednu ze sedmi stejných částí stvořeného vesmíru, která je zároveň domovem všech rostlin. Jednou jsem zde už byl, ale tentokrát je vše jiné. Králem říše rostlin je samotný Sirius, jedna ze sedmi vesmírných obřích bytostí, které ze sebe tvoří celý vesmír. A právě on, velký Sirius, nás oba teď vítá ve své vlasti. Není tak obrovský jako ve své původní roli, přesto je dnes větší než já i můj bukový přítel.
Všichni tři vstupujeme na rozlehlou zelenou louku porostlou pestrými květinami. Kolem voňavé louky roste bující les překypující sytými barvami a rostlinami všemožných druhů. Přesto mám pocit, že většinu rostlin či stromů nevidím poprvé. Ovšem zaráží a udivuje mě, že nikde nevidím bytosti těch rostlin, jako má třeba můj buk ze Země. Jako by četl moje myšlenkové pochody, naklání se ke mně vousatý Sirius:
„Všechny bytosti rostlin přece po smrti hmotných těl na Zemi splývají v jednu bytost. Všechny jsou mnou. Nejsou individualizovanými dušemi jako některá vyvinutá zvířata. Proto zde, na rozdíl od vesmíru Horus, (Horus - vesmír zvířat, oživující vesmírná bytost a král zvířat, pozn. autora.) nevidíš jednotlivé duše rostlin.”
Všechny jemné bytosti, ať jde o duše zvířat, rostlin nebo nerostů vypadají jako lidé. Podoba člověka je vzorem shůry od nejvyšších duchovních a božských bytostí a sahá až k nám do zemské sféry. I my lidé budeme jednou hezčí.
„Pokud chceš, mohu ti je ukázat,” pokračuje Sirius ve výkladu a levou rukou ukazuje na louku před námi. Během několika okamžiků se celá krásná louka zaplňuje živoucími bytostmi rostlin všech druhů. Jaksi přirozeně očekávám nadšení a radost, ale k mému překvapení se všechny duše rostlin obrací ke mně a klopí své hlavy v tísnivém smutku. Nikdo nic neříká a zavládne hrobové ticho. Po chvíli delší než příjemné se opět děje to, co už dobře znám. Jsem s nimi spojen a vnímám všechny celou svojí duší, vnímám vše, co teď chtějí říct, vyjádřit. Slovo tady není odděleno od skutečnosti, vše je skutečnost, proto je vnímatelná. Vnímám skutečnost a převádím ji do slov. Všichni ke mně mluví jakoby jednohlasně:
„Situace na Zemi není dobrá. Není dobrá ani pro člověka, ani pro nás, rostliny. My, rostliny, zvířata i bytosti hornin máme společný úkol; vytvořit na Zemi s člověkem společný životní prostor, aby se člověk pozvedl ve své duši a mohl postoupit dále ve svém duchovním vývoji. K tomu musí ovšem pochopit, že s námi všemi musí žít v souladu, harmonii. Tak tomu ovšem dosud není, naopak, podmínky k životu se stávají stále horšími a nebezpečnějšími. Lidé dosud nepoznali Pravdu, nepoznali, kdo jsme, jakým úkolem jsme pověřeni, a jak s námi mají jednat. Naopak, zničili více než polovinu potřebných lesů pro další vývoj člověka na Zemi. Ničí nejen náš život technologiemi 5Gé a 6Gé, které chtějí v blízké době masově rozšířit. Jelikož tyto frekvence ničí život, nemohou být budoucností člověka na Zemi. Člověk neví, co dělá a co dopouští, aby se dělo. Ani my už nechceme na Zemi oživovat hmotná těla rostlin, protože známe jejich i svoji budoucnost. Vidíš sám nyní, když pohlédneš jednotlivě na nás nebo na naše byliny, keře a stromy, jaké vlastnosti a léčivé účinky máme. Člověk potřebuje nás, rostliny, aby byl léčen na těle, duši i duchu. Ale on nám nerozumí, nezná nás, neví, v čem a jak jsme mu potřebnými. Lidé budoucnosti budou s námi mluvit, budou znát naši pomoc a budou umět ji získat. Všechny rostliny na Zemi mají pro člověka význam pomoci a žádná není zbytečná. Svým nevědomým jednáním k nám se člověk sám uvrhuje do propasti, ze které nemůže uniknout. My jsme skutečnými léčivy pro člověka. V budoucnu lidé poznají i duchovní rozměry naší pomoci, zejména stromů. Vždyť právě stromy také chrání člověka před zhoubnými frekvencemi a zbavují ho jejich devastujícího vlivu na jeho duši. I když nás tyto frekvence také ničí jak na jemné i hmotné rovině, přesto dokážeme před nimi člověka chránit a nabídnout mu pomoc, dokud s ním žijeme na Zemi.”
Po tomto dojemném vzájemném souznění se ke mně obrací opět Sirius a pohybem ruky ukazuje k neznámému přicházejícímu muži. Ten vypadá velmi zvláštně, nikdy jsem nic podobného neviděl. Jeho tělo září uvnitř bílým světlem, ale kolem něj vidím černé trny. Avšak i on vyzařuje laskavost a Sirius mě už dále nenechává tápat.
„Od Pána dostáváme posilu pro budoucnost člověka na nové Zemi. Dosud nikdy na Zemi nebyl. Stane se v blízké budoucnosti oživující duší zcela nové krásné rostliny. Ta bude růst a pnout se pomocí trnů po každém duchovně významném stromě; zejména u stromů zajišťujících spojení s vesmírem, u stromů jako bran do jiných dimenzí, u stromů vysázených na ochranu důležitých center nové lidské civilizace. Semena této nové rostliny budou sázena buď samotnými lidmi, kteří budou zasvěceni do jejího tajemství, nebo ptáky. Už nyní máme domluvu s králem ptactva, Thovtem, o jeho pomoci. Oživující bytost, přítomná v každé vysázené rostlině, bude svým vyzařováním silně odpuzovat všechny lidi, kteří by s nedobrými úmysly chtěli důležité stromy ničit, poškodit či pokácet. Naopak, lidé s duší světlou budou obdivovat v harmonii krásu květů i celé ochraňující rostliny.”
S velikou vděčností děkuji všem bytostem rostlin. Tím moje dnešní setkání s rostlinnými přáteli končí. Od Krista dostávám za úkol napsat o něm článek.