Slyším, tedy jsem
„Vezmi suchou větev a prašti jí o kmen stromu!”, přikazují mi dnes v lese Kristovi světlí pomocníci. A jak mi říkají, tak konám.
„A teď si celý jev poslechni jemnohmotně.”
Musím uznat, že v jemném světě zní rána klacku o kmen nesrovnatelně výše, než slyší hmotné uši. Pokud přirovnám rozdíl ke známé frekvenci, mohu konstatovat, je-li počáteční hmotná frekvence c, potom jemnohmotný ekvivalent vibruje na c3. Jde tedy o trojnásobnou výšku tónu u stromu. Každý strom zní trošku jinak dle svého druhu, celý les je potom symfonií k sobě ladících různě vysokých tónů, jež všechny dohromady vytvářejí dlouze znějící čistý harmonický akord. Podobně je tomu v hrubé hmotnosti, pokud slyšíme třeba čistý akord C, složený z tónů C, E, G o různých frekvencích. Jakmile ovšem do této harmonie C dur zazní tón, který do ní nepatří, například Gis nebo Dis, ihned slyšíme, že něco neladí, že něco není v pořádku. Stejně lze slyšet v jemnohmotnosti falešné tóny, které k většímu celku prostě nepatří, nejsou s ním v souladu, nebo ho poškozují.
„Poslechni si jemnohmotně každý strom, les, zvířata, člověka, Zemi, planety a vesmír. Vše má svoji zvukovou nezaměnitelnou vibraci, skládající se z několika tónů a tvořící dokonalou harmonii. Tato dokonalost vychází z dokonalosti vesmíru, který sám zní jako obrovské množství naráz znějících tónů, dalece přesahující schopnost lidského hmotného ucha slyšet a rozumět.
Ovšem jemnohmotně lze i člověku dopřát poslech vesmíru a všech vysokých či nízkých frekvencí, které by jinak nikdy slyšet nemohl. Takové jasné slyšení užíval i Bedřich Smetana.“
V následujících okamžicích mi Světlí umožňují slyšet ledasco, abych mohl lépe popsat a rozumět skutečnosti. Jemný sluch či zrak je vždy spojen s určitou mírou porozumění, nikdy nejde jen o použití jemnohmotných smyslů jako v hrubé hmotnosti.
„Každý vysoký tón je vždy spojen se svým protějškem v nízkých frekvencích na opačné straně zvukového rejstříku. Člověku je tak umožněno nevnímat jen dva extrémní tóny, nýbrž celou zvukovou stopu mezi nimi, kde se odehrává úplně vše, a lze tak všemu z vnímaných zvuků rozumět. Proto vesmír zasahuje největší rozpětí zvukových frekvencí a zároveň je vyjádřen nejvyšším počtem jednotlivých tónů ve svých extrémech. Všechny tóny spolu v nadlidské dokonalosti ladí v harmonii. Každá součást vesmíru svým podílem na něm odráží jeho harmonii. Lze se tak jemným sluchem orientovat, o jakou součást vesmíru jde.
Vedle hmotných skutečností, jež všechny mají své zvukové vyjádření, existuje mnohonásobně více nehmotných jemných skutečností, které také všechny znějí, a to včetně minulosti a budoucnosti.
Podobně je tomu s člověkem. Ovšem člověk není produktem vesmíru, je stvořen Bohem se svobodnou vůlí, proto nemusí vždy nutně odpovídat vesmírné harmonii, což lze slyšet. Každý člověk je slyšen, má svůj zvuk. Tento zvuk buď je, nebo není v souladu s kosmickou harmonií a Boží vůlí. Navíc každá lidská myšlenka a emoce zní také. Největší sílu má ovšem zvuk lidského slova. To zní velmi hlasitě, ať je jakékoli, a svojí silou přetváří vesmír, buď v dobrém, nebo špatném. Podle zvuku lidských slov lze poznat, zda ladí s tím, kdo je pronáší, a s vesmírem.
Slovo, které člověk tak rád používá, má neskutečnou moc, kterou si dnešní lidé neuvědomují. Kdyby si lidé byli vědomi, jakou zodpovědnost nesou jejich duše užíváním svých slov, bylo by ticho na Zemi.”