Sněm patnácti smrků
Zcela cíleně jsem se vypravil do lesa seznámit se s jinými bytostmi stromů, než jsem poznal dosud. Posadil jsem se na hromadu klád a snažil se o spojení s blízkým vysokým smrkem. Požádal jsem ho o možnost se s ním seznámit a čekal jsem. Po chvíli z kmene vystoupila duše smrku, bytost mužského pohlaví o výšce asi dva a půl metru. Byl oděn v šedý dlouhý plášť nebo kabát a měl velmi přátelské a láskyplné vyzařování. Oslovil mě mým jménem a vyjádřil potěšení ze setkání nejen pro sebe, ale i pro své bratry, a ukázal na okolních čtrnáct podobně vzrostlých smrků. V zapadajícím slunci se mi náhle najednou všechny bytosti všech smrků ukázaly stojící vedle svých kmenů vlevo, všechny byly oblečeny stejně a všechny na mě hleděly. Jako by najednou vykročily ze svých kmenů vlevo a sdělovaly, že jsou všichni tady a žijí. Ano, ti žijící a živí tvorové, kteří vypadají podobně jako lidé. Byl to okamžik posvátné atmosféry a ticha, ve kterém probíhá úžasná telepatická komunikace bez nutnosti slov.
Všichni jednomyslně vyjadřují svoje myšlenky a pocity. Ze začátku šlo o potvrzení obecné nálady mezi všemi bytostmi stromů, že situace na Zemi je kritická, jsou zarmouceni a smutní ze stavu naší přírody a nutnosti celoplanetární změny. Vyjadřují obavu nad nadcházejícími událostmi, jsouce si vědomi vlastní smrti a zkázy přírody. Ukazují mi obrazy děsivého dopadu ubývajících pralesů a lesů obecně. Hlavní důraz kladou na záchranu deštného pralesa v Jižní Americe. Nevím proč zrovna tam, proč ne jinde, ale tato část Země je jaksi klíčová. Další obrazy se týkají nutných změn na naší planetě, které přijdou, nebudou příjemné, ale povedou k lepšímu životu. Nikoli k tomu, že my se budeme mít lépe, ale na Zemi bude lepší kvalita života. O záchranu člověka primárně vůbec nejde, jde o planetu, o život, o udržitelnost života. Jsou nadšeni, že se lidé budoucnosti dozvědí o jejich životě, že je vezmou v potaz a že život bude probíhat v souladu s přírodou, rostlinami i zvířaty. Není jiná budoucnost. Člověk je součástí přírody a musí se naučit ji respektovat ve všech dimenzích. Člověk budoucnosti je člověk radostného soužití s celou přírodou a jejími bytostmi. Mizí lidský egocentrizmus a bezohledné nevědomé využívání a drancování přírody.
Po chvíli se přidává do diskuze i mladý modřín, nemohu ho nezmínit, a vysvětluje, že přichází jedinečná doba pro člověka, že takovou příležitost člověk dosud neměl. Modřín i téměř všechny stromy říkají, že přijde Pán, protože musí přijít. Nikdy se nezmiňují o Bohu, vždy jen Pán. Člověk má vzácnou příležitost pochopit svoje chyby a poučit se z nich. Dříve taková Milost na Zemi byla, ale v té době na Zemi nebyl člověk.
Poděkoval jsem všem za neuvěřitelné setkání. Řekli jsme si, že se všichni můžeme vídat častěji, kdykoli půjdu tímto směrem. Slunce se mezitím sneslo těsně nad obzor a chlad začal padat do dlouhých stínů stromů.