Světlo a tma

                Z pohledu rozumu se může jevit, že světlo a tma jsou dva protiklady.  Při pohledu duchovním ovšem přítomnost světla vylučuje přítomnost tmy a navíc, na rozdíl od tmy, má svoji vnitřní vlastnost chtít se šířit. Proto je světlo svojí kvalitou a přirozeností vždy nadřazeno tmě.

                Připustíme–li, že podstatou člověka je Světlo, a je–li v každém lidském těle přítomen lidský duch, pak bychom toto Světlo měli vnitřním zrakem nacházet v každém člověku. Pokud ovšem pohlížíme naším duchovním zrakem na různé lidi, nalézáme v nich různě velké a různě silné působení Světla, někdy dokonce téměř nebo úplně neznatelné. Jak je to možné? Proč se tak děje?

                Jestliže náš Bohem stvořený lidský duch, naše skutečné já, je světelné podstaty, pak veškerá tma, jež na něm ulpívá a brání mu zářit, je v rozporu s naší přirozeností a v konečném důsledku i s Bohem, Jeho vůlí, tedy tím, co On od nás tady na Zemi chce. Tyto temnoty jsou výsledkem našich minulých a současných snah, jednání, myšlení a emocí.   Co s tím? Chceme na sobě vůbec něco měnit? Jak? Ptáme se vůbec, proč jsme tu? Co máme tady udělat pro svoje blízké, děti, národ, svět? Co od nás chce Ten, který nás sem poslal? Chce On snad, abychom, jsouce zahaleni ve tmě, šířili tmu?

                Kéž bychom v sobě vždy nacházeli vůli stát se opět Světlem, sebe uvědoměle splynout v Boží vůli se Světlem naší přirozenosti. Naše slabá vůle na to často nestačí, proto je nezbytné naučit se prosit o pomoc, modlit se k pánu Bohu, odevzdávat se a důvěřovat Mu. Jím sesílané nadpozemské nadlidské Světlo může potom, proudíc Shůry, svojí přítomností očišťovat nás ode vší temnoty a léčit tak naše duše.  Potom se vedle Lásky možná potkáme s další Milostí, kdy konečně můžeme zažívat skutečnou pokoru.

Pavel Šebek