Úplňkové varování

Sotva dnes ráno otevřu oči, přijímám impuls od Krista k napsání kratičké informace pro hrstku čtenářů.

Žijeme v apokalypse. To znamená, že nic už nebude jako dřív. Nebude, protože nemá být; vše má být lepší. My máme být lepší. Očekává se od každého z nás změna. A abychom se nemohli a nechtěli změnit, máme zdánlivou možnost pokračovat v dosavadním způsobu života pod podmínkou sršního bodnutí.

Apokalyptická doba s sebou přináší i soud a rozdělení lidstva, které už probíhá a pokračuje i po smrti těla, kdy se duše zemřelých rozdělují do dvou míst k dalšímu životu. Jedny jsou zralé k životu na nové Zemi, druhé se musí ještě dovyvinout.

Lpění na hodnotách minulosti drží duše ve strachu, že o ně přijdou, včetně svého pomíjivého života v těle. Schopnost zříci se všeho pozemského vyžaduje velké množství lásky v duši a leží před námi všemi jako velký duchovní úkol.

Sršní bodnutí znemožňuje plnění našeho duchovního úkolu jak na Zemi, tak i po smrti těla. A jelikož tato pomoc jedem pochází z produkce světové temnoty, zahaluje se člověk do temných energií už i tím, že koketuje s myšlenkou nechat si takto od temnoty pomoci. Jeho vibrace se snižují, zatemňují mysl, duši i ducha, a vedou i člověka dosud nebodnutého k dokonání podpisu nad svým osudem. Jinými slovy, už i samotná myšlenka, kterých je každý den všude plno, vybavuje člověka změnou jemného vyzařování tak, že je téměř k nerozeznání od lidí, kteří již sršního bodnutí využili k ochraně před jedinou nemocí. Rozdíl spočívá toliko v tom, že temnota zahalující duši před bodnutím do těla vypadá staticky, nikoli dynamicky; každopádně je přítomna a už svojí přítomností ohýbá svobodnou duši k stále větší paralýze a nasazuje jí temné ochranné brýle před Světlem. Nic nejsou platné argumenty, nic nezmohou zkušenosti a sliby, závazky z minulosti. Vše se ocitá mimo zorný úhel a vědomí je pohlceno toliko jedinou myšlenkou, kterou slepě následuje, dokud dílo není dokončeno.

Apokalypsa nepřináší možnosti opravy chyb. Naopak nás všechny vyzývá:

„Ukaž se, člověče, co v tobě je, ukaž Kristu, jaký jsi, co ses naučil, jak ses poučil ze svých chyb, pochlub se svojí přítomností, aby sis vybral budoucnost. Už se nemůžeš vrátit, nemůžeš utéct. Seber všechnu odvahu a zodpovědnost za svoji duši a předstup před svého Boha.“