Užívejme života

Dovolíme-li si alespoň pro tuto chvíli osvobodit se ode všech načtených informací, vlastních přesvědčení a zkostnatělých názorů, bude nám třeba dopřáno zažít na okamžik jinou skutečnost.

K tomu, aby náš duch, naše skutečné já, mohlo správně pracovat, žít, projevit se v plné velikosti a Světle, nutně potřebuje nejvyšší možnou čistotu těla, neboť samo umístěno v jemných obalech do hmotného těla, podléhá tomuto nástroji toliko ve svém projevu, nikoli podstatě.

Je-li tedy naší snahou život v čistotě ducha, život sebe uvědomělý, kdy duch, nikoli rozum, vládne nad hmotou, myšlenkami a emocemi, potom bychom měli dbát, aby vše, co do svého těla přijímáme, nekladlo našemu cíli zbytečné překážky, kterých i tak je hodně.

Vyloučíme-li ze své stravy alespoň na nějakou dobu maso, eventuálně ještě všechny živočišné a vařené pokrmy, očista našeho nástroje ducha se výrazně urychlí.  Světlo naší podstaty se může spontánněji rozzářit a pomáhat nám v překonávání osudových překážek.

V případě konzumace masa a výrobků z něj naplňujeme se nutně druhy energií, jež prostupují tyto produkty. Co je to za energie? V každém případě jde o živočišné tedy animální druhy vibrací. Tyto vibrace jsou přesně tím, co máme v sobě v našem životě přemáhat a pomocí ducha také přemoci. Jsme přece lidé. Namísto toho tyto nízké, člověku nepřirozené energie, podporujeme právě jedením masa. V důsledku takového jednání, pomineme-li naprosto nehumánní obětování života, života zvířat, pro náš rozmar nikoli potřebu, jsme ještě více svázáni emocemi, tedy strachy všeho druhu, strachem ze smrti, strachem o život, strachem z bolesti, dále silnými stěží ovladatelnými pudy a agresivitou. Toto vše zabitá zvířata zažívala před svojí smrtí a jako zvířata s tímto prožíváním nemohla nic udělat, nemohla se z něho vymanit. Já zvířat je plně ukotveno v jejich projevovaných emocích. Jelikož nemají lidského ducha, nemohou se ovládat a proto nutně těmto emocím, pudům a instinktům podléhají. Toto smrtelné podléhání emocím a pudům přijímáme do sebe s masem.

A co více. Logickým důsledkem pro lidského ducha uvězněného v takto zbytečně zaneseném nejen fyzickém těle je stagnace, otupělost, neschopnost a neochota se duchovně hnout a hýbat.

Náš duch, nám svěřená hřivna od Boha, není v takovém případě dobře zaopatřena. Nestaráme se o ni, jak bychom měli a mohli. Ztrácíme a strádáme, nerozmnožujeme majetek, který nám byl svěřen. Trpíme naší neschopností se ovládat, touhou po uspokojování smyslů a pudů, agresivitou a utíkáme od reality. Jelikož duch je uvězněn, povoláváme rozum do zbraně za svoji spokojenost. Naše nespokojenost je nekonečná a nikam nevede. Je to kruh, stupeň duchovního vývoje, a dříve či později nikdo z lidí maso jíst nebude a zvířata nebudou zabíjena.

Jestliže někdo čas od času ve svém přesvědčení nejíst maso selže, není to chyba cesty, ale jeho. Je to stejné, jako obhajovat smilstvo, krádež či vraždu, když se jich sami dopustíme, že jsou přirozené. A to často se děje.

Absencí masa ve stravě se nikdo nesnaží, ani to není možné, dostat duchovně někam, kam nepatří, naopak. Vyloučením masa jako potraviny z našeho jídelníčku se teprve začínáme přibližovat ke startovní čáře svých možností našeho duchovního potenciálu. Doufejme, že v cíli, ve smrti, nalezneme nám svěřený majetek zúročený.

Každý si tyto skutečnosti může ověřit ve svojí vlastní zkušenosti a může začít hned.