Vánoční poselství

Tento článek si dovolím trochu uvést, protože jsem přesvědčen, že  čtenář si zaslouží některá vysvětlení.

Píšu vždy, když mám psát, a píšu to, co mám psát. Žádné z témat není primárně mojí volbou, stejně tak ani dnešní. Zastávám roli jakéhosi prostředníka, tlumočníka do přijatelné češtiny. Úmyslně popisuji vše tak, jak se mi v čase dělo, se všemi podrobnostmi, abych vzbudil dojem co největší autentičnosti. Přesto forma i obsah podléhají vždy schválení shůry od autorů myšlenek.

Uvědomuji si, že řada informací může působit poněkud zvláštně, nedůvěryhodně, prostě trošku mimo realitu. Nejde asi o to, abych psal, co člověk chce číst, co se mu líbí, s čím je schopen souhlasit. Vidím a vnímám skryté reakce jednotlivých čtenářů, jejich soudy, postoje ke čtenému textu; přesto pokračuji ve svojí práci a dělám ji rád.

I v dnešním příběhu se potkávám s Matkou Zemí a také Plejáďany. Chci vysvětlit, protože cítím nutkavou potřebu nepodporovat dále špatný soud čtenářů, že Matka Země je vysoko postavená duchovní bytost vesmíru, jedna ze základních sedmi duchovních bytostí tvořících veškerý vesmír. Její zlatavá zářící ženská příjemná energie symbolizuje dokonalost Božího plánu. Plejáďané představují rovněž nesmírně vysoko v duchovní hierarchii postavené bytosti Božího vesmíru. Svojí konstantní dokonalostí a podstatou, vyjadřující vždy Boží vůli, jsou tedy na rozdíl od člověka, a také zvířat, bez nutnosti vývoje. Jejich jemnohmotná těla dosahují průměrně asi třímetrové velikosti, jsou zcela světlá, zlatobílé, lehounce mléčné energie dynamicky vyzařující do okolí, navzdory oblým tvarům podobným člověku.

Kéž i následující informace přispějí k duchovní proměně současného člověka.

Kristovi světlí služebníci mě konečně po dlouhé době opět vyhánějí z domova pro informace pro předvánoční článek. Nemám nejmenší tušení, o jaké téma půjde;  zůstávám velmi odevzdán dalšímu dění. Mám zase navštívit Matku Zemi a Plejáďany, proto mířím ke svému obvyklému vstupu do jiné dimenze světa. Za chvíli už sedím tváří v tvář zářící ženě, ve které se snoubí mateřská láska, moc, skromnost, zodpovědnost a Boží dokonalost.

Dnes s velmi vážnou tváří a zvláštním důrazem ke mně pomalu, až prosebně, hovoří Země, jako by dávala dnešnímu tématu mimořádnou důležitost:

„Vánoce, letošní Vánoce, se k lidem snášejí ve znamení soucitu.”

Její oči, zabodnuté do mých, vyprávějí celou hloubku příběhu za slovy. Jaká tíha se v nich zračí a ulpívá na bedrech současného člověka. Jako by věděla, že sděluje velký úkol lidem na jejich další cestě k Bohu, jsouc si dobře vědoma úskalí, nebezpečí, pádů a chyb, které je čekají.

„Celým vesmírem, Zemí i lidmi prochází nové Světlo. Toto Boží Světlo je novou nadějí a budoucností člověka, spásou jeho duše. Přináší s sebou vysoké duchovní vibrace a nutí každého ke změně. Duchovní změna směruje lidského ducha k vědomí jednoty se životem. Proto nové vědomí vylučuje možnost přinášet smrt a utrpení do života v jednotě. Nový život tak patří míru jak mezi lidmi, tak mezi lidmi a zvířaty. Člověk v novém Světle Milosti od Boha dá svoji milost všem zvířatům od smrti a utrpení.”

Poté mi Matka Země představuje obrovskou mužskou bytost s černým plnovousem. Už svými rozměry vzbuzuje respekt a bázeň. Doslova se vznáší nad obzorem, jako by promlouval z obří obrazovky. Lidskými slovy ho lze popsat jako Krále říše zvířat, ducha všech zvířat na Zemi. Působí na mě velmi přísně, a takto ke mně hovoří:

„Člověk ve svém chování ke zvířatům dlouho překračuje zákony života. S novým Světlem od Pána přichází i konec našemu utrpení. Milost dostáváme i my v podobě nových duchovních zákonů. Nemusíme dále sloužit člověku, stávat se jeho potravou a zdrojem jeho obživy. Veškeré utrpení, které nám člověk svými domnělými potřebami způsobuje, končí. S novými vibracemi se mění i lidská těla, která pro svůj život nepotřebují nic z našich životů. Naopak. Každé živočišné jídlo bude člověku přinášet okamžitě stále větší utrpení na všech úrovních, duchovní, psychické i tělesné.”

Náhle před mým zrakem, vedle Krále říše zvířat, vystupuje rozhněvaný Pán moří se skutečným trojzubcem. Nestačím se divit, ani se nezajímám o jeho jméno, protože si ihned sám bere slovo:

„Lidé vybíjejí tisíce druhů zvířat, ničí vodstva a moře tak, že ryby se už téměř nerodí k životu v jedovaté vodě. Nemají komu se narodit, nemají kam namířit svůj život. Moře zejí prázdnotou.”

Obraz vládce moří mizí a duch zvířat pokračuje v kárání, nedopřávaje mi oddechu:

„Duchovní zákony, které platily pro člověka dříve, se mění. Aby lidé dospěli k vyššímu duchovnímu vědomí, mění se i výchovný systém. Každý člověk nese nyní svoji vlastní duchovní zodpovědnost za smrt a utrpení zvířat, které přímo způsobuje, nebo se na něm podílí. Dosud byl člověk také zodpovědný za smrt a utrpení zvířat, ale v tomto ohledu se mu dostávalo Milosti od Pána. S novým Světlem a dary tato Milost končí, a veškeré vztahy lidí ke zvířatům se přímo projeví v osudu člověka, který všechna svoje pochybení bude muset odžít a odčinit. Nový duchovní pohled nenabízí žádný rozdíl mezi vraždou člověka a vraždou zvířete. Stejně tak není rozdílu mezi utrpením lidí a utrpením zvířat.”

Musím skočit řečníkovi do řeči:

„Lidé tomu nebudou věřit.....”

Na oplátku mě nenechává domluvit Král zvířat:

„Ale budou věřit. S novým Světlem na Zemi přichází pro člověka i jeho nová schopnost vnímat Pravdu, Skutečnost. Ta je součástí jeho duchovního pokroku. Každý, kdo chce znát Pravdu, ji pozná. Kdo ji chce raději neslyšet, nebude ji slyšet, ale bude ji cítit v duši. A lidé se pod tíhou nových okolností budou po Pravdě ptát.”

Řečník pokračuje:

„Obrovské potíže, narušení chodu života říše zvířat, člověk přináší jejich hromadnými násilnými vraždami a vybíjením. Náhle a násilím vypuzená duše z těla zvířete, zejména zvířete s individualizovanou duší, se zmítá v hlubokém emocionálním zmatku a bolesti, jsouc neschopna sama hledat a nalézt útočiště a východisko z posmrtného mezistavu, podobně jako může člověk trpět za stejných podmínek. Lidé tak narušují zabíjením zvířat rovnováhu nejen ve hmotném, ale také v jemnohmotném světě.

Zatvrzelým lidským duchům bude nově umožněno zažít na vlastní kůži utrpení zvířat. Mohou procházet buď posmrtnou zkušeností ve zpětném prožitku utrpení, jež v životě zvířatům přímo či nepřímo zajistili, nebo se budou moci narodit v těle krav či prasat, a zažít tak utrpení z rukou člověka, aby správně a konečně pochopili, že zabíjet je, trápit je chovem, jíst jejich maso a pít jejich mléko už nechtějí.”

Tím moje setkání s touto zajímavou osobností končí, obraz mizí, a já mám pospíchat za Plejáďany. Ti na mě už z dálky mávají a poskakují v radosti ze setkání:

„Všechno to napiš, všechno tam napiš. Už smíš zveřejnit také to, že s novou světelnou energií přichází i rozdělení lidí. Někteří přijmou nový, nutný směr vývoje, ale mnozí budou chtít vytrvat a neopustit obvyklé způsoby dosavadního života. Lidstvo se tak rozdělí na dva druhy lidí. Ti lidé, kteří budou chtít dále pokračovat v animálním způsobu lidského života, budou jako lidští duchové vtělováni v děloze do vyvíjejících se těl člověku nejvíce podobných primátů. Budou se pak rodit jako opice, zopakují si cestu svého vývoje od začátku, aniž by ohrožovali nový směr duchovního vývoje člověka. A historie se bude opět opakovat. Zase vedle sebe stane vyvinutý člověk a nezralý lidský duch v těle primáta, jako se to již v minulosti dělo. A tuto práci máme vždy na starosti my. Ale to ty velmi dobře víš.”

A ukázali mi obraz z dávné, předávné minulosti člověka, kdy pracovali na Božím plánu, a místo zvířecí duše vkládali do tělíčka v děloze opičí matky lidský duchovní zárodek, nezralého lidského ducha, aby svojí duchovností a zráním v hrubohmotnosti proměnil tělo zvířete v tělo lidské, a pudy zvířete ovládl lidským duchem.

Krásné Vánoce