Vánoční setkání

Dnes, na Štědrý den ráno, k nám do domu přichází vzácná návštěva. Kristus sám se snáší do obýváku, sklání se nade mnou a vybízí mě k napsání pár řádků pro dnešní den. Netuším, co mám psát, přesto se rychle odebírám do své pracovny, překotně zapínám notebook, aby mi nic neuniklo, a s napětím očekávám svůj úkol.

„Cítíš, že letošní Vánoce jsou jiné,” říká polohlasně Kristus stojící vedle mě,“ jako by měly lidem přinést významnou změnu. Mnoho lidských duší se pod tíhou skutečnosti hmotného světa ohýbá, div že neupadnou na zem. Přemnoho jiných cítí nechuť žít, neochotu pokračovat v dosavadním způsobu života a obracejí se ke Mně. Snaží se ze všech sil pozvednout svoje hlavy a neusnout, neupadnout do předlouhého útrpného bezvědomí. Některé z duší si dokonce pomáhají navzájem, povzbuzují se a s vypětím své vůle podpírají ostatní. Vidím mnohé jiné, které prohlédají hru temnoty s jejími pastmi a lstmi, jež se jí už nenechají vyčerpávat, uspávat a zabíjet. Naopak překypují energií a svá hmotná těla a osudy obracejí do služby Lásce a Světlu. To je trvalá hluboká proměna a Já jí pomáhám. Stojím zde ku pomoci komukoli, kdo Mne o pomoc žádá, kdo ji potřebuje, a všem, kteří se pro Lásku dokážou zříkat sebe a světa. Stále ovšem velká většina duší lidí trvá na svém štěstí ve hmotném světě. Ten se nyní halí do nezbytného závoje, za nímž se odehrávají skryté duchovní změny. Hmotný svět přestává být světem minulosti, ale stává se světem budoucím. Proto všechny lidské duše, toužící vidět ve hmotném světě svoji minulost, zůstávají i ve své většině náměsíčnými, jsouce lákány a vábeny vlastním přeludem. Naopak ty z duší, jež se probouzejí k vlastní přirozenosti tíhnutí ke Světlu a Lásce, pocítí blaženost věčnosti nad rozpadajícím se hmotným starým světem. Já tu čekám na všechny.“