Velikonoční setkání

Velký pátek je zvláštním dnem. Vždy jsem si v tento den kladl otázku, jak vlastně Ježíš vstal z mrtvých. Jak to udělal?

Vím i z vlastních zkušeností, že třeba reinkarnace, tedy opakovaná vtělení, jsou životním principem, ale to snad není zmrtvýchvstání, nebo ano?  Opakovaná vtělení se týkají duše, ovšem Ježíš měl vstát z mrtvých ve fyzickém těle. Jeho věrní ho po ukřižování a smrti měli vidět skutečného v těle z masa a kostí, neviděli ducha. Alespoň tak se to píše. Přece by z něčeho tak přirozeného, jako je život duše po smrti těla, nemohlo křesťanství vzniknout.

I tentokrát jsem na Velký pátek přemýšlel, jak proběhlo Ježíšovo zmrtvýchvstání. V podvečer jsem se vydal na svoji pravidelnou procházku lesem, abych se oprostil od myšlenek a vyčistil si hlavu. Zapadající slunce již prozařovalo koruny vysokých smrků, když se náhle a nečekaně do ticha ozval důrazný, a přitom mírný, mužský hlas. Jako by přicházel ze slunce, volá na mě: „Pojď se podívat.“

Strnul jsem v údivu a překvapení. Ani jsem nedýchal. Nepochyboval jsem ani sekundu, kdo mě volá. To nebylo možné. S očima zabodnutýma do země, hlavou skloněnou, neodvažuje se podívat do slunce, jsem si rychle pomyslel: „Nejsem hoden, Pane.“

A znovu se okamžitě ozvalo pomalé: „Pojď se podívat.“ Tentokrát jsem pocítil, že pokud odmítnu, bude moje přání respektováno, ale že to prostě NE-MO-HU odmítnout, navzdory tomu, jak pozemsky nízko jsem se právě cítil. Ta slova prostupují celou duši i tělo, mají neuvěřitelnou, nepopsatelnou, moc nad duší. Vzbuzují v člověku respekt a oddanost, ochotu a lásku ke službě.

Moje dobrovolné a vytoužené podrobení se přání volajícího Krista mě ihned přeneslo do kamenného hrobu, kde jsem před sebou v polosvětle uviděl ležet zabalené Ježíšovo tělo. Jeho nohy směřovaly ode mě, od vchodu k zadní stěně. Slyším opět pomalý a klidný hlas Pána: „Dívej se.“

Mrtvé fyzické tělo Ježíše přestalo existovat. Zcela zmizelo pod obvazy z pláten; ty se propadly vzniklým prostorem bez těla a zůstaly prázdné ležet na kamenné lavici. Podíval jsem se vpravo a uviděl jsem Krista v celé skromné vznešenosti, jak stojí oděn v plné síle a září. Nebylo možné určit přesně, zda je Jeho tělo jen fyzické nebo „duchovní“.  Jako by bylo všemi podobami najednou; jak fyzické, tak i všechny ostatní skutečnosti byly přítomny v něm, protože mělo zvláštní nadfyzické vyzařování. Tělo Kristovo jako by bylo spojením všech realit, jednotou ducha i hmoty. Nebylo možné určit, kde začíná tělo a kde duch. Nikdy jsem nic takového neviděl.

Z Krista sršela radost a láska, usmál se na mě. Stojíce stále uvnitř, postavili jsme se spolu čelem k zavřenému vchodu hrobu. Za chvíli se celý obrovský kamenný blok sám odsunul stranou a východ byl volný. Venku byla tichá noc.

Než jsme vykročili z hrobu, dovolil jsem v duši povstat otázce, zda Pán neporušil Svoje zákony hmoty tím, že vstal z mrtvých. Ihned se mi dostalo odpovědi: „To je vítězství ducha nad hmotou.“

Požehnané Velikonoce.