Vydejme se cestou Světla

    Náš momentální zdravotní stav, životní situace a okolnosti, naše osobní vztahy a lidská tedy duchovní úroveň, jsou výsledkem našeho dosavadního života, našeho jednání, reakcí, způsobu myšlení.

    Chceme-li od života změnu k lepšímu, musíme ji být ochotni přijmout za vlastní. Jedině naše vlastní vnitřní změna může vést k uzdravení na všech úrovních. Pokud se sami nepohneme z místa, nikdo za nás naši cestu nepůjde, žádná změna se nedostaví. Abychom se vůbec mohli změnit, musíme si být vědomi nutnosti změny. Toto sebeuvědomění nám otevírá cestu k porozumění sobě samému, jelikož v takový okamžik dokážeme na sebe nahlížet jako na objekt z pozice pozorovatele. K tomuto stupni duchovního vývoje nás může dovést buď život sám, prostřednictvích více či méně těžkých osudových zkoušek, nebo si můžeme klást otázky: co mám dělat jinak, v čem se mám změnit, jakých chyb se dopouštím, co je můj životní úkol…?

    Významnou pomocí v našem duchovním - životním vývoji může být pomoc ze Světla, pokud o ni požádáme. Toto Světlo je ukazatelem cesty pro naši duši, pomocníkem osvětlujícím a objevujícím pro nás dosud netušený směr našeho života. Jelikož Světlo je podstatou lidského ducha, jeho následováním nemůžeme udělat chybu.

    Změna sebe sama, našich reakcí, myšlení a jednání velmi bolí, proto se jí často rádi vyhýbáme a snažíme se volit jednodušší cestu. Žádná jednodušší cesta neexistuje. Nikdo a nic za nás naši změnu neudělá, jelikož to není možné, je to vyloučené. Domnívat se, že dojdeme změny k lepšímu nebo osvícení bez vlastních obětí, je stejné jako domnívat se, že zaplacením odpustků a zpovědí se zbavíme vlastních hříchů.

    Buďme tedy velmi opatrní ve volbě od koho, proč a jakou žádáme pomoc, pokud ji potřebujeme.