Vyhnáni z Ráje

Kristovi služebníci mi sdělují, že se mám včera a dnes setkat se zástupci živočišné říše i Matkou Zemí. Proto už brzy ráno kolem šesté hodiny sedím na zahradě u ohniště. Jedenáct stupňů nad nulou mi dovoluje bezostyšně rozdělat oheň a s tichou modlitbou, ať se děje vůle Boží, se o samotě odevzdávám kouzlu okamžiku.

Se zavřenýma očima se zároveň otevírá svět jemný, astrální, a náhle vidím vpravo vedle sebe stát mravenčí i včelí královny, krásné vznešené dvoumetrové ženy oděné v dlouhý šat s límcem, těsně vedle mě se tyčí lesklá černá třímetrová postava Thovta, krále ptactva, naproti postává samotný Horus, král celé zvířecí říše, vlevo od něj poznávám Sectuse, krále hmyzu, i Braduse, krále plazů. Matka Země ve své jemné skromné důstojnosti zaujímá své místo uprostřed našeho kruhu. Jak jen mohu a umím, snažím se vyjádřit vděčnost a radost z našeho setkání. Se všemi se znám více než dlouho osobně a s odevzdáním čekám, co se bude dít.

Jako v kině se začíná nad námi promítat film a my všichni shromáždění kolem praskajícího ohně se stáváme součástí jeho děje, který je střídavě různými zúčastněnými opatřován výkladem.

A opět se nacházím v pozemském Ráji, opět vidím první lidi ve svých jemnohmotných tělech vznášet se v prostoru a nasávat do sebe, jak jen to jde, energii Země. Mnoho pomocníků z říše hmyzu jim radí, kam se mají přemístit, směrují je, ukazují jim různá místa a rostliny, jež stojí za prozkoumání a poznání. Nejen mravenčí a včelí královny seznamují prvního člověka se životem a zákony jejich společenství, nechybí ani jemní zástupci komárů a jiného hmyzu. První člověk vidí proměny života v čase, všechna stadia vývoje hmyzu a poprvé se tak seznamuje s neustálou změnou, kterou zatím nezná. Bradus ukazuje člověku život plazů, ještěrů, a to v moři i na souši, a člověk svojí tehdejší úrovní sebe uvědomění poznává, že vedle něj žijí i jiné formy života, že zdaleka není osamocen a jediný. Takových zkušeností se dosud lidem nemohlo dostat, protože dosud nežili na hmotné Zemi. Země byla vytvořena za účelem duchovního vývoje člověka, aby poznal, kým není, a zesílením sebe uvědomění zažil svoji duchovní podstatu. To vše ale mělo teprve přijít.

A čas běží. Miliony let, desítky milionů let se člověk nachází na Zemi v jemné podobě bez hmotného těla, bez nutnosti opouštět vědomí. Nezná bolest, nezná hlad, nezná smrt. Jako děti v mateřské školce si první nemnozí lidé hrají na Zemi, aniž by si toho byli vědomi. Přesto se vyvíjejí a sbírají zkušenosti, které jednou budou moci uplatnit. Z této své jemné podoby vnímají svět, který se svojí hmotností velmi odlišuje od lidské duše. První lidé pozorují v různých částech Země nejen ještěry, jak se jim rodí mláďata, vidí jejich boje o život i smrt a krev. Zde platí jiné zákony, zákon silnějšího, mocnějšího. Kdo má moc, přežije. Vnímají jejich zvířecí emoce, strach, agresi, touhu, starost o potomstvo. Zde se nachází další důležitý milník vývoje duše člověka. Přestože jemná podoba prvních lidí převyšuje téměř dvojnásobně průměrnou výšku hmotného člověka 21. století, museli tito jemnohmotní velcí lidé zažít na Zemi novou zkušenost se smrtí, s konečností, s pomíjivostí. Jelikož sami umřít nemohou, protože nemají hmotné tělo, jsou vrženi do života a světa obřích gigantických tvorů, kteří musejí být ve své hmotné podobě ještě větší než jemní lidé, aby zkušenost pro člověka nabyla patřičné kvality. Vnímání a pozorování obřích těl dávných zvířat, jejich pohyby, opatřování potravy, plození potomků, péče o ně, a zejména jejich smrt působí mocně na duše člověka. Jemný pozemšťan vnímá konec a smrt těchto obrů jako vlastní konečnost. Jestliže smrt ukončuje život těchto velkých zvířat, ukončí život i člověka. Samozřejmě náš člověk není schopen žádného uvažování, jen se nechává prostoupit zkušeností, kterou zraje. Vývoj ptáků na Zemi umožňuje setkávání prvních lidí s Thovtem. I on se stává člověku učitelem života a moudrosti.

Jak čas plyne, lidé se v jemných tělech snášejí z domovské planety Thiá-Math (Tvá Matka) na různá místa na Zemi tak, jak jim ukazují a radí jemní zástupci zvířecích říší. Už dávno se neomezují jen na prapůvodní rajský australsko-havajský kontinent na sever od rovníku. Ten se dává pomaloučku do pohybu na své současné místo. Člověk prožívá nejrůznější přírodní katastrofy, zemětřesení, sopečnou činnost, mráz, temnotu, kdy slunce nevychází několik měsíců, ale člověku nic neublíží, protože nemá hmotné tělo. A další miliony let běží. Člověk tak tedy dále zůstává ve své jemné podobě na Zemi a dobře ji poznává, sbírá zkušenosti z rozdílnosti. Pozemský svět je světem zcela odlišným od Thiá-Math, protože zde člověk poprvé zažívá zkušenost s tím, co není, co je zcela odlišné od něj samotného. Tyto zkušenosti přinášejí nezbytné sebe uvědomění a duchovní zrání. Pozemšťanem v jemné podobě setrvává člověk tedy nesrovnatelně déle než pozemšťanem v hmotném těle z masa a kostí.

Dříve než se na Zemi člověk může objevit ve své hmotné podobě, prochází naše planeta stejným vývojem, kterým prošel stvořený vesmír a s ním i člověk ve své duchovní podobě. Tedy vše, co už proběhlo ve vesmíru v jemné podobě, se má zhmotnit na Zemi. Proto se nejdříve vyvíjí horniny, pak rostliny a po nich zvířata. Člověk ke svému dalšímu duchovnímu vývoji nutně potřebuje zkušenost Země, a proto i on se má zhmotnit a vzít na sebe hmotnou podobu. Ovšem tělo člověka, stejně jako tělo rostlin či zvířat, musí pocházet ze Země.

O novou planetu Zemi, která jako jediná ve vesmíru vládne všemi živly, začíná být obrovský zájem ze strany jiných bytostí žijících ve vesmíru a sloužících buď Boží vůli, nebo temnotě. Tyto bytosti, jelikož nejsou stejného původu jako člověk, si dokážou vytvořit hmotné tělo a projevit se hmotně, aby mohly na Zemi působit. Osídlují Zemi, zakládají kolonie, města, civilizace, a to dávno předtím než se zde člověk objeví ve své hmotné podobě. Ovšem člověk nechybí, stále se pohybuje po Zemi v jemném těle a vidí všechny tyto bytosti, vnímá a pozoruje jejich život, učí se, a jelikož dosud nevstoupil do hmoty, požívá ochrany od Pána Boha. Tato ochrana v sobě nese zvláštní význam. Všechny bytosti na Zemi člověka vidí i v jeho jemné podobě, komunikují s ním a učí ho. Temné bytosti ovšem mají zájem o lidskou duši a chtějí jí splnit touhu žít na Zemi v hmotném těle. Není žádným problémem vyrobit umělé tělo a použit ho jako skafandr pro duši člověka. Naštěstí z důvodu Boží ochrany prvního člověka k tomu nyní nedojde. Takové tělo by ani nemohlo člověku nabídnout nezbytnou zkušenost, kterou nutně potřebuje. Světlé bytosti naopak pracují na tom, aby se co nejdříve vytvořilo vhodné tělo pro člověka, který potřebuje tělo ze Země, aby jím a skrze něj mohl zažít všechny kvality pozemskosti, aby konečně splynul se Zemí a svým duchovním vývojem ji pozvednul, a pomohl tak celému stvořenému vesmíru.

A když se konečně vyvine vhodný primát, nejpodobnější duchovnímu obrazu člověka, je lidská duše za pomoci Solonů, bytostí ze Slunce, a Plejáďanů vtělena do vyvíjejícího se zárodku opa. Tak se začíná nová etapa duchovního vývoje člověka tentokrát již ve hmotě. Nyní člověk zažívá poprvé tíhu těla a vězení zvířecích emocí. Se vstupem do zvířecího těla přijímá i tělo astrální se všemi animálními emocemi a zkušenostmi. Poprvé a plně zažívá strach, smrt, hlad, sexuální pud, bolest a vnímá obří tíhu nemotorného těla, které nelétá. A jako by náhle zapomněl na všechny ty příjemné zkušenosti, které nabyl a nabýval po miliony let, ztotožňuje se člověk plně se svým tělem a emocemi, jež zdědil po zvířecím předkovi, ale někde hluboko v podvědomí či nevědomí lidské duše zůstává ukryto vše, co potřebuje, aby svůj nový nelehký úkol zvládnul. Teď se jeho touha a sebe uvědomění může projevit a rozvinout a bude to trvat další statisíce let, než se bude chtít dobrovolně zase vrátit tam, odkud na Zemi přišel.

Ke vtělování lidských duší do hmotných těl zdaleka nedochází u všech lidí najednou. Tím se dále prohlubují velké rozdíly v duchovním vývoji mezi lidmi. Rozdělení kontinentů umožňuje různé inkarnace a různé potřeby vývoje člověka. Tím vznikají nejen rasy, vývojové linie, z nichž mnohé úplně zaniknou, protože se člověk nedokáže postarat o své tělo, zajistit jeho potřeby, ale mnozí lidé se začnou vyvíjet výrazně rychleji než jiní, a tak lze na Zemi v jeden okamžik vidět člověka moudrého a sebe uvědomělého i lidi primitivní s mnoha tisíciletým opožděním duchovního vývoje. Většina v současnosti žijících lidí nemá zkušenost ani s pobytem na rajském pozemském ostrově nebo později mimo něj, s kontaktem s jemnými bytostmi, ani s vtělováním do zvířecích těl, protože jejich duše jsou buď velmi mladé, nebo v té době nebyly připraveny ke vtělení do hmoty. Začínají sbírat své zkušenosti ve hmotě až mnohem později, což se projevuje výraznými rozdíly mezi lidmi, národy, rasami.