Vzkaz od krále
Už pár dní bývám doma u mých dcer svědkem hysterických záchvatů, vždy když tu a tam narazí na pavouka. Pokaždé jsem jimi toužebně povolán, abych malé živočichy odnesl ven, nastolil tak klid a obnovil řád. Měl jsem tyto situace považovat za upozornění nebo výzvu k duchovní práci, ale to jsem neudělal.
Ráno sedím u stolu, snídám zbytky velikonočního mazance a popíjím k němu silnou černou kávu. Z televize na mě křičí zpravodajství s aktuálními počty nakažených uměle vytvořenou infekcí.
Po chvíli se mezi mě a moji snídani shora od stropu snáší na své pavučině větší nohatý pavouk. Jde pravděpodobně o třesavku velkou. Klesá rychle na svém provazu až do úrovně mých očí a zastavuje se, abych si pavoučka nemohl nevšimnout. Svýma dlouhýma nohama neustále kmitá a drze se nechce vzdálit z mého zorného pole.
„Tak to už není normální,” říkám si s plnou pusou, kroutím nevěřícně hlavou a s nevolí se odebírám uklidit osminožce do bezpečí mimo dům. Ale už mi začíná být jasné, že nejde o náhodu, ale že ode mě někdo bude vyžadovat pozornost.
Duchovní zrak se mi otevírá a v prostoru vidím zářit krále říše hmyzu, jehož jméno je Sectus. Už jsme se i v tomto životě nejednou setkali, takže nejde o první setkání, ale o shledání přátel. A vskutku Sectus se nachází ve výborné náladě, se širokým úsměvem se na mě obrací a zdravíme se. Přemýšlím, co asi bude povídat, o čem, a proč dnes zrovna on? Všechny bytosti, jež dávají život zvířatům, vždy plní Boží vůli a zaujímají ve světovém stvořeném vesmíru celou jeho jednu sedminu.
„Dnes přicházím se vzkazem, že brzy už bude na Zemi lépe. Tak jako jsem od nepaměti lidem, kteří mě jako ty v dávných dobách vídali, přinášel rady a útěchu, i dnes budu poslem dobrých zpráv. Mnohé se změnilo a Milost proudí na Zemi i k nám. Nemusíme už vymírat a s námi ani lidé, protože bez hmyzu člověk na Zemi žít nemůže. Nejdříve musí žít hmyz, potom teprve člověk. Lidé se začínají probouzet a s jejich probuzením sílí i pomoc shůry. Ještě donedávna hrozila člověku neúroda a hlad. Dnes už je v jemných sférách rozhodnuto, že my, hmyz, na Zemi máme pro člověka zůstat. Dosud však podmínky pro naše přežití nejsou ve hmotě vytvořeny, tedy ani pro člověka samotného, a mnoho se tak musí ještě změnit. Stejně jako se různí druhy hmyzu v závislosti na místě na Zemi, musí si lidé bránit své území a domovy před jinými lidmi, kteří mají svůj domov jinde. Milost přichází k těm, kteří žijí v Boží vůli. Náš hmyzí řád má být vzorem řádu pro člověka ve hmotě. Pavouci pomáhají svým vyzařováním člověku tvořit rodinu a udržet ji v řádu, a tedy šťastném životě. Podobně včely představují vzor společenství pro člověka, kde vládne řád a pravidla, vlastní druh a povinnosti každého jednotlivce vůči celku. Míchání druhů a absence duchovního řádu vedla k chaosu, zmatkům a nutnosti duchovní regenerace, která s sebou přináší utrpení. Proto nemůže svítit v očích současného člověka naděje na nápravu bez trvalé změny, a tedy nemůže očekávat návrat z utrpení do původního chaosu, nýbrž do nového života. Nový život znamená i méně utrpení všem, nejen lidem, ale i zvířatům. Kdyby se s námi lidé více duchovně spojili v jednotě, dokázali by tohoto spojení využít pro sebe v léčbě mnoha tělesných i duševních nemocí, protože my vždy žijeme v Boží vůli a přinášíme ji na Zemi člověku ke spáse a pomoci na jeho cestě ve hmotnosti. Budoucnost znamená změnu člověka,” končí svoji řeč ke mně Sectus, a já dostávám za úkol moje dnešní krátké setkání s králem říše hmyzu zhmotnit do článku.