Z duchovního pozvání

    Byl jsem pozván na návštěvu do duchovního obrazu naší planety, virtuální Země chcete-li.

    Chvíli jsem nevěděl, kde jsem. Vznášel jsem se vesmírem a viděl planetu nebo spíše jen její část. Vše hrálo temně oranžovými, šedými, hnědými nebo dokonce úplně černými barvami. Jakoby vše bylo těsně po výbuchu sopky, kdy tryskající a tekoucí láva zničila vše živé. Nevnímal jsem téměř žádný život, jen veliké ticho. Po chvíli jsem začal rozeznávat na různých místech na planetě celkem asi jen pět světlých bytostí obrácených k nějakým černým skalám. Tyto bytosti byly obklopeny velikou temnotou a aktivně se snažily svojí prací a svojí Světelnou kvalitou vše tmavé prosvětlovat.

    Celou dobu vedle mě stála krásná bytost, jež mě do tohoto světa pozvala a jím také provázela. Nenašel jsem odvahu podívat se jí přímo do čí, necítil jsem se hoden. Přesto jsem vnímal její neodsuzující lásku i to, že je štíhlou mužskou bytostí s dlouhými šedými vlasy a šedým upraveným vousem, oděná do dlouhého pláště neurčitých barev, sestupující ke mně v proudu Světla nad viditelným vesmírem. Musel jsem využít všech svých duchovních člověčích sil, abych se v její blízkosti udržel při vědomí.

    Nyní jsem se na ni obrátil s přirozeným dotazem, co to vidím, kde jsme? Dostalo se mi odpovědi, že toto je dnes naše budoucnost, Země dnes a zítra, protože teď v přítomnosti tvoříme naši budoucnost. My lidé si ji tvoříme. Jelikož jsme stvořenými lidskými duchy k obrazu Božímu, je na nás, jak naši svobodnou duchovní vůli používáme. Vždy za ni poneseme zodpovědnost. Podstatou lidského ducha je Světlo a je naší duchovní povinností, povinností vůči našemu Stvořiteli, tuto svěřenou hřivnu zúročovat ve hmotě v našich životech na Zemi, a tím ji vracet Věřiteli. Budoucnost potřebuje dnes nacházet lidi, kteří se uvědomili jako Světlo na Zemi a jednají jako Světlo. O nás a naší budoucnosti rozhoduje naše duchovní kvalita.

    Těch pět světlých bytostí jsou skuteční nejduchovnější a nejčistší lidé na Zemi, kteří svojí kvalitou aktivně pracují na vytvoření lepšího světa a budoucnosti. Jsou obklopení velmi silnou temnotou, která je bezmála pohlcuje. Počet pět více či méně odpovídá skutečnosti. Ano, je velmi málo lidí, kteří žijí jako lidé.

    Mnoho lidí si myslí, že se dokáže modlit a modlí se, ovšem hovořit o modlitbě nelze, neboť ta je projevem podstaty ducha, Světlem.

   Lidé prosí pána Boha o cokoli, co chtějí změnit. Dosud nepronikli k pochopení, že modlitba není prosba, že změna je výsledkem naší vnitřní duchovní změny a jedině naší proměnou v sebe uvědomělé bytosti Světla můžeme měnit nejen sebe, naše životy, přítomnost, ale vytváříme i budoucnost. Aby se náš duch mohl projevit jako Světlo, je nezbytné opustit vnitřní touhu po uspokojování našich potřeb, přání, plánů, pudů, chutí. Jedinou touhou má být touha našich duší po Světle, po Bohu. Odtud začíná cesta člověka na Zemi, kdy za sebou sebe uvědoměle zanecháváme kvalitu existence a nastupujeme kvalitu Bytí. K tomu je pro nás pro všechny ve hmotě nezbytné sebeovládání. Skutečné sebeovládání není možné bez uvědomování Světla a žití v jeho kvalitě jakožto našeho skutečného já nadřazeného veškeré tělesnosti, pudovosti a rozumovosti. Odtud pramení naše skutečné lidské vědomí a jeho kontinuita. Z kontinuity tohoto skutečného vědomí můžeme postavit naši budoucnost ve Světle. 

    Mnoho vysokých duchovních bytostí nám chce pomoci, potřebují ovšem každého lidského ducha probuzeného ve Světle, neboť takový člověk už tím kým je, vytváří odpovídající přítomnost i budoucnost. Tato potřeba je velice naléhavá a pro nás lidi obrovskou životní výzvou ke změně a záchraně života.