Zvířata v souvislostech
Pár divokých kachen si klidně plave v mokřadech mezi vzrostlými olšemi. Pozoruji je a pomalu se k nim přibližuji. Jsem sotva vzdálen pět metrů, když se mému vnitřnímu zraku zjeví nad kachnami veliká bytost přírody, sklání se nad nimi a svýma rukama párečku ukazuje, kam mají plavat a schovat se. Kačenky poslušně sledují naznačený směr, aby co nejdříve zmizely z mého zorného pole do bezpečí a skryly se.
Tak a podobně probíhá život v lese. Všechny bytosti přírody tvoří jednotu spolupracujícího celku, harmonii. K dokončení našeho celostního pohledu musíme ještě doplnit informace o zvířatech.
Sedím na svém oblíbeném posedu a sluním se. Svoji duši se snažím očistit ode všech zbytečností a užívám si krásy věčného okamžiku. K mému překvapení se před mým vnitřním zrakem začíná odvíjet tento příběh.
Ze slunce ke mně na posed vypadla asi jedenáctiletá holčička. Sedí a kouká a já přemýšlím, kdo to je. Vypadá jako člověk, skoro úplně, i má vnitřní temperament; takovou energii bytosti rostlin nemají, ty jsou více pohádkové, mystické. Tělo se mi jeví skutečně lidské a růžové, akorát hlava vypadá cize, animálně, velké hnědé oči, malé uši, málo řídkých krátkých vlasů. Trošku působí divně a přitom oduševněle.
Už už se chystám zeptat s otcovským nadhledem, kdo jsi a co pro tebe můžu udělat, když v momentě ze slunce vypadne makak a uvelebí se mezi mě a holčičku. Ano, opice. Ihned se mi vybavuje vzpomínka na moji cestu k chrámové stúpě v Káthmándú, na níž tyto otravné a drzé opice obtěžovaly úplně každého, kdo se chtěl dostat na tamní posvátný kopec.
A holčička začala krásně vyprávět: „Ano, jsem duše tohoto makaka. Patřím, stejně jako všechny duše zvířat, ze své podstaty k bytostem přírody, jako jsou bytosti rostlin, jen jsme jiného druhu, ale stejného původu. Vnímáš správně ten rozdíl, my, na rozdíl od duší rostlin, cítíme bolest v těle. Jsme s tělem zvířat pevně spojeni a prožíváme veškeré emoce celou svojí bytostí. A jelikož jsme, stejně jako bytosti rostlin, všichni spolu spojeni, vnímáme vše také na úrovni celku. Vnímáme veškerou bolest a utrpení, kterou člověk zvířatům činí jako svoji vlastní. Je to ohromná zátěž pro celý náš svět a i my, kteří ještě žijeme ve hmotném těle, trpíme a už nám nezbývá mnoho sil k radosti. Náš svět přírody se rozpadá, svět zvířat i rostlin se hroutí pod tíhou člověka a jeho agresivity. Není to agrese zvířat, co činí naše těla pro člověka jedovatými, ale agrese člověka. Všechna zvířata mají společné vnímání světa, vnímání radosti i utrpení. Nejsou žádná zvířata horší nebo lepší, jsou jen na různém stupni vývoje. Ano, jsme podobni lidem, rozumíme jim, jsme na Zemi mnohem déle než člověk, ale utrpení jako dnes, takové utrpení jsme dosud nezažili. Sděl lidem, že nejsme to, co vidí v našich tělech. Ať nás přestanou zabíjet a trýznit, to je smyslem našeho setkání. Aby lidé konečně pochopili, kdo jsme, a změnili se.“
Duše vyvinutějších zvířat po smrti neztrácí svoji formu a nesplývá se svým světem původu, ale zachovává si svoji podobu pro další vtělení. Bytosti zvířat i rostlin jsou jiného původu než člověk. Člověk je duch, jeho původ je duchovní, původ zvířat a rostlin není v duchovním světě; je ve světě bytostí přírody. Tento svět je na žebříčku „duchovních“ hierarchií postaven pod člověkem, je níže než svět duchovní. To je důležité pro další pochopení souvislosti.
Když holčička domluvila, byl jsem nejen uchvácen její řečí, ale také jsem pocítil zvědavost vidět podobu duše psa. Ona moje přání ihned splnila. Ukázala mi obraz člověka s hlavou podobnou psí, spíše se psími rysy.
Z podoby duší zvířat pramení vyvinutý kult bohů a polobohů ve starobylém Egyptě – Anubis, Horus, Hathor atd. Můžeme najít podoby i v jiných kulturách v Indii, Americe, zkrátka po celém světě. Člověk se tak dostal ve svém vývoji k uctívání nikoli Stvořitele, Boha, Pána, ale vytvořil si neoprávněnou modlu z duší zvířat, a kult zvířat, jak víme, žije dodnes v mnoha národech.
Závěrem chci ovšem zdůraznit poslání, že zabíjení zvířat je za hranicí přijatelnosti, je neakceptovatelné.